Láska bez pravidel

Anotace

Ukázka z textu

Přešla přes ulici a ke své hrůze zjistila, že nemá klíče. „No jasně, ještě tohle mi chybělo,“ zavrčela vztekle a chystala se, že bude muset přelézt přes plot. Náhradní klíč byl schovaný poblíž zadního vchodu do domu a vrata do zahrady se nedala zvenčí otevřít. Tatínek měl totiž v dílně množství drahého vybavení a byl na ně velmi opatrný. Harper našla mezeru v křoví rostoucím podél dřevěného plotu, opřela se nohou o nízkou větev keře a oběma rukama se vzepřela nahoru. Pak přehodila jednu nohu přes plot a modlila se, aby ji nikdo neviděl. Koupací plášť v téhle chvíli už vůbec neskrýval fakt, že pod ním nemá vůbec nic. Shora pak viděla, že na druhé straně musí skočit z mnohem větší výšky. Ta představa ji vyděsila.
„Ježišmarja, Harper, co to zase provádíš?“ bědovala, když pocítila, že se pod ní starý plot zakymácel.
„No jo, právě jsem chtěl říct přesně to samý,“ ozvalo se za ní pobaveně.
Byl to hluboký hlas a poznala by ho kdykoli a kdekoli. Srdce jí na chvíli vynechalo, přesně tak, jak se jí to stávalo od doby, kdy jí bylo čtrnáct. Ten hlas totiž patřil Evanu Donovanovi, po němž skoro celý život tajně toužila, stejně jako po něm toužily všechny holky, které znala. Tenkrát ve školních časech hrál americký fotbal a hokej, byl prostě úžasný a taky příšerně namyšlený, jenomže měl na co. Byl o tři ročníky výš než ona, chodil do třídy s jejím bráchou Wesem. Bydlel poblíž nich a s Wesem byli dobří kamarádi, ale Harper si nikdy ani nepovšiml. Tedy až do tohoto okamžiku – když sedí nahoře na plotě a na sobě nemá nic než odrbaný koupací plášť. A navíc je nechutně zpocená, make-up má rozšmudlaný po celém obličeji a vlasy sepnuté na temeni kovovou sponkou.
Panebože, ať má přehazovačku a obrovskej pupek, doufala.