Pondělní komentáře aneb Pravda psaná s láskou s předmluvou Petra Nárožného

Jako matce dvou dětí mi samozřejmě záleží na úrovni vzdělání, na školském systému – prostě na všem, co se týká školy. Přestože je naše škola fajn, uvědomuju si, že strašně záleží i na kvalitních učitelích. Opět – máme na paní učitelku štěstí, je skvělá, ale od příštího roku musíme změnit školu z důvodu, že u nás je to prostě jen do páté třídy. Přesto věřím, že úroveň učitelů je na všech školách srovnatelná a že se mým dětem dostane stejné péče. Učitelé, kteří s našimi dětmi tráví leckdy více času než my rodiče, by měli být za svou náročnou práci slušně ohodnoceni.

Souhlasím, že je třeba změnit systém školství, jen úplně nevím, jestli probíhající reformy jsou tím šťastným řešením… Všichni chceme, aby naše děti měly to nejlepší vzdělání a v životě se tolik nenadřely a přitom si slušně vydělaly. K čemu nám ale budou zástupy vysokoškoláků teoretiků jen s humanitním studiem, když chybí odborníci v technických oborech a solidní řemeslníci, fachmani na slovo vzatí?

Je fakt, že úroveň maturit by měla být stejná, ale je všem dětem dopřána stejná úroveň výuky? K čemu je devítka, rozuměj devátá třída, když děti neumí o moc víc než v osmé třídě? Proč se stále jede na kvantitu místo na kvalitu? Proč zavádět jednotné přijímací zkoušky na střední školy? K čemu bude jednotný registr učitelů a kolik ta sranda bude stát? K čemu potřebujeme „manažery pro výkup lahví v samoobsluze“? Když se přidá hodina tělocviku ve škole, budou děti zdatnější a snad i méně obézní? Proč máme být tolerantní k šátkům a hábitům na školách? – My jsme tu doma. Oni jsou tu hosté. Pokud naše děti budou studovat v zahraničí, budou respektovat místní zvyklosti. Muslimské ženy a dívky navíc nosí hábity proto, že jim mají od pradávna připomínat jejich podřadné postavení ve společnosti. Inkluze/neinkluze je natolik probíraným tématem, že by se snad dala položit otázka Být či nebýt…

Pondělní komentáře aneb Pravda psaná s láskou s předmluvou Petra Nárožného

Pan Klaus jen tak neplácá do vody, ale snaží se upozornit na palčivá témata dnešního školství a celého nastaveného systému. A jak jsem napsala již výše, přestože nechci, vlastně s ním musím jen a jen souhlasit.

Autorkou recenze je Lucie Bednářová