obchodnik

Vraždy ve znamení hvězdy - Detektivní příběh z doby Karla IV.

Průměr: 4.25
(4x)
Nakladatel: Vyšehrad (Albatros Media a. s.)
Série:Detektivní příběh z doby Karla IV. (1.díl ze 3)
Jazyk: česky
Pořadí vydání:1.
Počet stran:208
Typ, vazba:Kniha, pevná
Formát, hmotnost:138 × 207 mm, 298 g
Více podrobností
Běžná cena: 248 Kč

Není skladem 
Bližší informace o dostupnosti nejsou k dispozici.
Informace o dostupnosti

Zboží bohužel momentálně není skladem. Pokud chcete být emailem informováni o jeho naskladnění, klikněte na tlačítko "Sledovat titul" a zadejte svou emailovou adresu.

Poslední změna: 28.03.2024 21:09

Anotace

První díl řady detektivních příběhů ze středověké Prahy z období Karla IV. z pera mladého spisovatele Františka Kalendy Rok 1350. Mladému králi Karlovi se konečně podařilo ukončit letité boje a sjednotit rozpolcenou Říši. České království si vydechlo a také pražská města se probudila z noční můry morové nákazy. Obchází je však nový strašák – vrah, který za sebou nechává těla zohavená znamením židovské hvězdy. A tak zatímco pražští židé opět trpí falešným nařčením, arcibiskup Arnošt z Pardubic povolává zpět do služby svého nejschopnějšího vyšetřovatele, aby vraha dopadl, dokud je ještě čas. Znamení hvězdy je historický detektivní román z období Karla IV. z pera mladého spisovatele Františka Kalendy, autora historické detektivky Ordál (Vyšehrad, 2012) nebo dobrodružné knížky pro děti Pes, kocour a sirotek (Meander-Vyšehrad, 2016).

Specifikace

Název: Vraždy ve znamení hvězdy - Detektivní příběh z doby Karla IV.

Autor: František Kalenda

Titul je zařazen do žánrů:

ISBN: 978-80-7429-738-0

EAN: 9788074297380

Objednací kód: -

Hodnocení a komentáře

Pokračování (Barča , 16.3.2017) Odpovědět

Mohu se prosím zeptat na kdy se plánují další díly? Děkuji za odpověď

Odpověď (knizniklub.cz , 4.4.2017) Odpovědět

Ptali jsme se v nakladatelství Vyšehrad, ale zatím nemáme odpověď...

Určitě si přečtu další díly ..... (Ludmila Schneiderová , 6.1.2017) Odpovědět

průměrná kniha (***)
Pohodový detektivní příběh - miluji historický román s detektivní zápletkou, dobře se to čte, ale podle mě, něco tomu chybí, napětí je, ale ta jiskra ... ale každému se může líbit něco jiného, uvidím, co přinesou další díly, určitě si je koupím....

Přidejte svůj komentář

E-mail nebude zveřejněn. Vyplňte v případě, že chcete být informování o reakcích na Váš komentář.

Ukázka z textu

RIVKA

Stmívalo se rychleji, než Klára – ne Klára, jmenuje se přece Rivka, jak musela čas od času připomínat i sama sobě – předpokládala. Než ji na to upozornil ten židovský mladík, ani si nevšimla, že paprsky slunce povážlivě slábnou a obloha temní. Když spěchala znovu k Vltavě, světlo se už povážlivě vytrácelo a vzduch byl s každým okamžikem chladnější. Zvlášť v okolí staveb a dosud nevyužitých plání čerstvě založeného Nového Města pražského nebývalo v noci bezpečno.
Zprvu se motala uličkami toho starého, než si byla nucena přiznat, že zabloudila. Nevěděla, jestli z toho má vinit změny, kterých tvář Prahy doznala za její nepřítomnosti, anebo tmu a křivolakost uliček ústících do všemožných směrů.
Zastavila se, aby nabrala dech a promyslela si, co dál. Nevědomky se jí podařilo dostat se do naprosto vylidněných míst. Obklopovaly ji pouze mlčenlivé, stísněné domečky nesouměrných tvarů, které se nehonosily žádným vývěsním štítem ani domovním znamením. Zavřela oči a zaposlouchala se, zda v blízkém okolí nenajde náznak živoucího města, jehož směrem by se pak vydala. Mohli by to být pokřikující trhovci, dohadující se mistr a jeho tovaryš, zvuk dopadajících kladiv či řezání pil na stavbě… Cokoli, co zvěstuje přítomnost živých.
A pak se objevili přímo před ní. Dva až příliš živí lidé, od pohledu patrně nádeníci vracející se z práce, nebo třeba taky prachobyčejní pobudové. Ten vyšší a štíhlejší měl zelenou kapuci staženou na ramena a pohvizdoval si. Ten menší, avšak svalnatější měl kápi staženou do obličeje. Rivka přesto cítila, že se na ni upřeně dívají. Dlouhán ztichl. Silák cosi zamumlal.
Věděla, že v takové situaci musí urychleně prásknout do bot. Nejhorší by bylo ztvrdnout na místě – a přesně to udělala. Přísahala by, že cítí, jak okolní vzduch houstne. Kéž by se jen dokázala pohnout…
Útočníci si užívali její bezbrannost. Páchli potem a chlastem. Přestože se zešeřilo, viděla ještě tomu svalnatějšímu pod kapuci: nad jeho strništěm se zubil mlsný úsměv od ucha k uchu. Rivka se marně pokoušela nadechnout k výkřiku, nebo přinejmenším ty dva toužila zasypat nadávkami, které by je na okamžik rozptýlily. Co kdyby je něčím odradila? Kdyby třeba dokázala…
„Moc hubená,“ zamumlal dlouhán. „Navíc vyšší než ty.“
„A kdo říká, že to chci na stojáka?“ houkl kumpán.
Byli tak blízko, že cítila jejich dech. Viděla i mezery mezi jejich zuby, když prohodili těch pár slov. Konečně vykřikla. Ani netušila, jak se jí to podařilo.
I nohy se stejně jako hlasivky uvolnily bez upozornění. Poodstoupila a zavrávorala, vzmohla se i na další dva tři krůčky. Pozdě.
„Couro!“ zařval ten vyšší a popadl ji za ruku. Rivkou projel záchvěv strachu a hnusu. Neměla tušení, co ji víc děsí. Marně se pokusila vyvléknout, protože to už se po ní sápal i ten druhý. Měl ještě hrubější ruce než dlouhán a hmatal jí po obličeji a po krku, pak sjel na ramena, boky a ňadra.
Znovu vykřikla, tentokrát s větší naléhavostí a ještě zoufaleji. Bránila se, kopala, dokonce kousala, jenže byli silnější. Samozřejmě že byli silnější, vždyť to byli muži. Jeden jí roztrhl oblečení, ani už nevnímala co, a dívčinu holou kůži rázem ovanul studený listopadový vzduch. V tom okamžiku si vzpomněla. Stačí jediné: uvolnit si ruce!
Napjala všechny zbylé síly. Ovládl ji pocit, že zapojila každičký sval v těle a veškeré úsilí na to, aby se jim dostala ze spárů. Menšího se jí podařilo udeřit loktem – zařval. Jeho kumpán překvapeně zamrkal – stisk rázem povolil. Nic dalšího nepotřebovala. Jediným rychlým pohybem vytasila zpoza sukně dýku. Nechápala, jak na ni mohla zapomenout. Úplně stejně se však podivovala nad tím, jak mohla prve tak ztuhnout.
Teď ale měla zbraň, na rozdíl od útočníků. Ten vyšší se stále ještě tvářil překvapeně a neodvažoval se k ní přiblížit. Zakrslý si utíral krev z nosu po úderu loktem a zuřivě oddechoval.
„Tohle tě bude bolet,“ zahrozil.
„Jestli se přiblížíš, tak –!“
„Tak co? Budeš řvát jako předtím, couro? Dej tu kudličku pryč, nebo si ublížíš.“
„Nebo tě zabiju,“ opravila ho Rivka. „Zabiju vás oba.“
Zraněný útočník plivl na zem a pohnul se směrem k ní. Zdálo se, že se ho ten zdrženlivější pokouší zastavit. Jenže na tom už nezáleželo. Bodla naslepo, protože se na ně nedokázala dívat. A znovu. A pak ještě jednou, až jí nůž vypadl z ruky. Všude byla krev – lepivá, horká krev.
Dívka už nevykřikla. Jenom se třásla.