Hawksmoor

Příběh novověké Anglie protínající přítomnost

Ackroyd je v Čechách známý svými beletrizovanými kronikami světovým metropolí. Knihy Londýn a Benátky jsou nejenom populární, ale i svěže napsány pospojovanými historickými událostmi. Ve svém románu Hawksmoor však Ackroyd zašel, co se týká historie ještě dál. Celou jednu část totiž sepsal přímo v jazyce knih a kronik osmnáctého století.

Příběh architekta Nicholase Dyera odehrávající se na počátku osmnáctého století paralelně se zrcadlící o dvě století později v postavě policejního vyšetřovatele Nicholase Hawksmoora, napsal autor již v roce 1985. V době svého vzniku kniha sesbírala mnoho literárních ocenění. Získala například prestižní Guardian Fiction Prize a Whitbread Novel Award. Již to zaujalo české nakladatele natolik, že zvažovali vydání i v České republice. Samotné vydání ovšem neustále oddalovalo nalezení překladatele, jež by měl natolik odvahy zhostit se velmi náročného překladu.   

Tou nejodvážnější se nakonec stala anglistka Johana Labanczová, jíž je nutno vyseknout poklonu. Překladu se ujala s ohromným nasazením a s grácií. Na překladu spolupracovala s historiky a literárními historiky zaměřující se na literaturu osmnáctého století. Díky tomu vznikl velmi autentický a kvalitní text, při jehož čtení čtenář nepozná, že byl sepsán o několik století později.

V roce 1666 zasáhla Londýn silná morová rána a vzápětí na ni rozsáhlý požár, jenž zničil velkou část města. V roce 1711 přijal architekt Nicholas Dryer zakázku na vystavení sedmi kostelů v požárem nejvíce postižených chudinských oblastech. Každý z kostelů Dryer posvětil lidskou obětí, jíž zakopal do samotných základů. V roce 1980 detektiv Nicholas Hawksmoor vyšetřuje sérii záhadných vražd. Tuláky a děti někdo rdousí holýma rukama poblíž kostelů a na místě činu nejsou k nalezení žádné stopy. Takový je v pár větách rámcový příběh knihy. Architektův příběh se úzce prolíná s tím detektivovým a naopak.

Archaický jazyk vyprávění Nicholase Dryera je plný popisů všedních starostí i Londýna osmnáctého století. To dává vyprávění nezaměnitelný punc autenticity. Současný jazyk a přesné zachycení doby před koncem dvacátého století spojený s temnou detektivkou v druhém příběhu již jen potvrzuje, o jak skvělou knihu se jedná.  

V knize Hawksmoor Peter Ackroyd míchá literární fikci s reálnými událostmi a dokonce postavami, čímž činí knihu ještě zajímavější. V Londýně totiž opravdu existoval jistý architekt Nicholas, jež stavěl kostely. Nejmenoval se však Dryer, jako románový hrdina, ale právě naopak Hawksmoor. Jedná se o autorovu slovní hříčku, která propojuje obě dvě románové postavy, ovšem i jejich samotné příběhy. Ackroyd spojuje dvě časové linie, v kterých se tak chtě nechtě osudy lidí opakují.  

Hawksmoor ovšem není žádnou lehkou knihou. Ackroyd čtenářům ani jeden řádek nijak neulehčuje. Prolíná totiž různé styly vyprávění a pohrává si s leitmotivy více typů literatury. Na stránkách knihy tak má čtenář možnost najít detektivku, historický román, ale i prošpikovaný prvky fantasy či satanismu. Archaický text se střídá se současným a dokonce jedna část je psaná jako scénář divadelní hry. Petra Labanczová jakožto překladatelka se výtečně poprala i s komplikovanými rozhovory hlavních postav o anatomii, náboženství a v neposlední řadě architektuře.

Autentickou a temnou atmosféru knihy prolíná autorův takřka neúnavný smysl pro detail. Příkladem budiž velmi sugestivní scéna na policejní pitevně.

Jako facka však působí konec knihy, kterého se ne každý čtenář knihy dočká. Peter Ackroyd svým čtenářům nepřichystal žádný uzavřený vše vysvětlující a příběh pohlcující konec. Čtenářům v hlavě naopak doslova rozpoutá čistý zmatek. Pakliže však byli čtenáři pozorní, zmatek dokážou rychle urovnat a střípky poskládat dohromady v ucelený celek a následná katarze je doslova pohltí.

Autorem recenze je Jan Hübsch

Přidat komentář