Opozdilec
Nakladatel: | Odeon (EUROMEDIA GROUP, a.s.) | |
---|---|---|
Jazyk: | česky | |
Pořadí vydání: | 1. | |
Rok a měsíc vydání: | 2017/03 | |
Počet stran: | 128 | |
Typ, vazba: | Kniha, pevná | |
Formát, hmotnost: | 133 × 207 mm, 246 g | |
Více podrobností |
Běžná cena: | 199 Kč |
---|
Informace o dostupnosti
Zboží bohužel momentálně není skladem. Pokud chcete být emailem informováni o jeho naskladnění, klikněte na tlačítko "Sledovat titul" a zadejte svou emailovou adresu. Poslední změna: 23.04.2024 22:08 |
- Sledovat titul
- Recenze (0)
- Odkazy a akce (2)
- Komentáře (1)
Anotace
V posledním zoufalém pokusu, jak mít konečně pokoj od vlastní manželky, se Désiré Cordier rozhodne, že bude předstírat Alzheimerovu chorobu. S precizností sobě vlastní nastuduje projevy této nemoci a dokáže je předstírat tak dokonale, že skončí v zařízení pro dementní pacienty, pryč od všeho, co mu tak pilo krev. Ale za jakou cenu?Specifikace
Název: Opozdilec
Originální název: De laatkomer
Autor: Dimitri Verhulst
Překladatel: Veronika ter Harmsel Havlíková
Titul je zařazen do žánrů:
ISBN: 978-80-207-1754-2
EAN: 9788020717542
Objednací kód: -
Odkazy
Humor skvěle otevírá oči, říká belgický spisovatel Dimitri Verhulst
11.4.2017Novela Opozdilec (přeložila Veronika ter Harmsel Havlíková, Odeon 2017) belgického autora Dimitriho Verhulsta (1972) začíná epickou scénou, v níž se hlavní hrdina, penzionovaný knihovník a milovník klasické hudby Desiré, snaží vykadit do postele. Aby na stará kolena unikl z nefunkčního manželství, rozhodne se totiž předstírat alzheimera.
Akce
Beseda s vlámským spisovatelem Dimitrim Verhulstem
9.3.2017Beseda s vlámským spisovatelem Dimitrim Verhulstem se konala 10. března 2017. Číst dál...
Hodnocení a komentáře
Přidejte svůj komentář
Ukázka z textu
Ve svých čtyřiasedmdesáti patřím na geriatrii ve Sněžence k absolutním benjamínkům. Každý, komu je pod osmdesát, je více méně považován za smolaře. Za člověka, kterému matka příroda sice nadělila slušnou mozkovou výbavičku, šikovnou na rozplétání těch nejzamotanějších věcí nebo na ukládání všelijakých vědomostí, bohužel ale s omezenou dobou trvanlivosti.
Vezměte si Etienna Thijse z osmnáctky. Tomu taky není ani pětasedmdesát. Celý život to byl nějaká hlava, profesor biologie, průkopnický výzkum resistence určitých antibiotik a teď blbej jako malovaný sáně. Oblečení si navlíká obráceně, zády dopředu, a vede si album, do kterého si lepí výstřižky z Mňau!, měsíčníku pro milovníky koček. Tristní. A jeho žena, tisíckrát hloupější, leč duševně v pořádku, si to mezitím (kdeže jsem to slyšel?) rozdává s jiným, bývalým řezníkem. Když přijde za manželem na návštěvu, bere s sebou do domova klidně i svého milence. Profesor Thijs si to beztak už neuvědomuje, což nás všechny může jen těšit.
Profesor Thijs zdaleka není nejšílenější postavou geriatrie Sněženka. Tato čest náleží Waltru De Bodtovi, staršímu než století, kostnatému starci posetému jaterními skvrnami a často usazenému v kolečkovém křesle ve vojenském khaki pyžamu. (Rád bych ho poctil přezdívkou Kápo lágru Alzheimer, ale kromě sebe nemám vlastně nikoho, s kým bych mluvil, a tak z takové přezdívky člověk moc nemá.) Walter De Bodt má respekt pouze k řediteli geriatrie, manažerovi péče, jak se nyní tendenčně říká, jehož s železnou pravidelností zdraví pravicí napřaženou vzhůru a, když má správně nasazený umělý chrup, pozdravem „Heil!“
Zpravidla to nebývá nic pěkného podruhé prožívat své mládí.
Život ve stáří (Eva Francová , 30.12.2021) Odpovědět