Rodina

Ukázka z textu

Alexandr došel k Lukrécii, pohladil ji po dlouhých plavých vlasech a pocítil bodnutí výčitek svědomí. Skutečné důvody svého rozhodnutí nikomu z nich říct nemohl – šlo o to, že dobře znal ženské srdce. Věděl, že muž, kterému se oddá jako prvnímu, je tím mužem, který bude obdařen její láskou a věrností. Protože jakmile se jednou odevzdá muži, nabídne mu zároveň klíč ke svému srdci a duši. On však musí dohlédnout i na to, aby s nimi nedala i klíče k branám království. Z toho plynulo, že Alexander nikdy nesmí dovolit cizinci, aby, až k tomu uzraje pravý okamžik, požadoval nejlepší díl jeho území.
Nahlas však řekl něco jiného. „Jsme rodina. A v rodině musí být oddanost nade vše a přede vším. Musíme se jeden od druhého učit, jeden druhého chránit, být k sobě a především k sobě připoutání. Protože pokud tuto věrnost dodržíme, nikdy nebudeme poraženi, a pokud v ní zklameme, jsme odsouzeni k záhubě.“ Papež se obrátil k Lukrécii. „A ty máš pravdu, dítě. V tomhle okamžiku je volba tvoje. Nemůžeš si zvolit, za koho budeš zasnoubena, ale zato si teď můžeš vybrat, s kým budeš poprvé spát.“
Lukrécie se podívala na Juana a upejpavě sklonila hlavu ke straně. „Radši bych šla do kláštera, než abych spala s Juanem,“ prohlásila. Pak se obrátila na Cesareho. „Musíš mi slíbit, že budeš mírný, bratříčku…“