Václav IV. - Tajná kronika velké doby malého krále

Václav IV. byl daleko lepší lovec, než panovník, miloval zvířata, ale také se dokázal chovat jako rozmazlené děcko, byl náladový, úzkostný…  Václav IV. bývá hodnocen poněkud rozporuplně, ale nelze s jistotou určit, jak by poněkud složitou dobu, po kterou vládl, lépe zvládli jiní panovníci.

Kniha Josefa Bernarda Prokopa Václav IV. – Tajná kronika velké doby malého krále může být volným pokračováním trilogie Karel IV. - Tajný deník. Karel IV. choval ke svému synovi hluboké city, které byly velice ovlivněny smrtí Václavovy matky, Anny Svídnické, jež zemřela při porodu svého třetího dítěte. Malému Václavovi bylo tehdy jeden a půl roku. Přestože jako následník trůnu neměl hmotnou nouzi, jistě trpěl absencí citů k rodičům. Otec Karel byl často na cestách, navíc jeho život obsáhl životy možná několika desítek lidí v odkazu, který zanechal nejen Českému království. Svou nepřítomnost se snažil Václavovi vynahrazovat rozmazlováním a nekritickým postojem k opravdové osobnosti Václava. Již ve dvou letech nechal Václava korunovat Arnoštem z Pardubic na českého krále a díky své diplomacii i značnému finančnímu přispění mu zajistil i římský trůn. Byť byl Václav velmi vzdělaný a dostalo se mu těch nejlepších učitelů, byl nerozhodný a kupodivu také nesamostatný.

V dospělosti se Václav často věnoval již zmiňovanému lovu, bujarým pitkám a přátelům víc, než samotnému království. Přesto se cítil povolán a zprvu statečně nesl břímě, jež mu na bedra naložil jeho otec a jež ho jako prvorozeného syna předurčovalo k jedinému úkolu a to převzít země, jež spravoval jeho otec.

Román Josefa Bernarda Prokopa je jakousi sondou, která se zamýšlí nad tím, jaký byl či mohl být Václav ve skutečnosti, co se mu honilo hlavou, co dokázal, jak to cítil a jak přistupoval k závažným situacím, jaké okolnosti ho vedly k tomu, aby jednal, jak jednal. Nástup husitství způsobily jak politické poměry, tak velmi nepříznivé klimatické podmínky a velká neúroda a s tím spojený hlad a nedostatek pro český lid. Husitství pak spustilo lavinu, jež už se nedala zastavit a zplenila, co jí přišlo pod ruku.

Václav IV. byl dvakrát ženatý, přesto zůstal bezdětný, což bylo jakési lucemburské prokletí. Po jeho smrti se ujal vlády jeho mladší bratr Zikmund, syn Karla IV. a jeho čtvrté a poslední manželky Alžběty Pomořanské. Přesto zůstává odkaz Václava IV. nesmazatelnou stopou v dějinách Českých zemí.

Autorkou recenze je Lucie Bednářová

Přidat komentář