Pitná kúra

Hlavní hrdina Pitné kúry, Fred Trumper, je svérázný, osobitý a naprosto originální. Ne každému musí být sympatický. Jeho vystupování a rozhodnutí totiž mnohdy působí trochu tupě.

Fred má manželku Biggie a syna Colma. Otec ho vydědil, což hodně souvisí s jeho finančními potížemi, které se snaží řešit aspoň tím, že si občas přivydělává jako prodavač suvenýrů na stadionech. Kromě toho se snaží o překlad eposu Akthelt a Gunnel z dolnonorštiny, ovšem ani v této činnosti nemá příliš velký úspěch.

Své problémy se snaží řešit útěkem od rodiny  (pro mě tak trochu nepochopitelným). Ocitá se ve Vídni, kde se pokouší hledat jistého Merrila Overturfa, svého dávného kamaráda. Ten je však již pár let po smrti.

Fred Trumper se vrací zpátky, ale zjišťuje, že se jeho manželka i se synem odstěhovala do Iowy k jednomu z jeho blízkých přátel. Mnozí muži by v jeho situaci reagovali zlostně, ne však Fred. Ten požádal o rozvod a byl vlastně rád, že je jeho manželka a syn v dobrých rukou.

Poté začal pracovat jako střihač a našel si přítelkyni Tulpen, která s ním neplánovaně otěhotní. Ralph Packer, u nějž je zaměstnaný, o něm začíná točit dokument. Jeho název je Posranej život. To už je na Freda opravdu trochu moc a opět odchází.

Naštěstí si Fred uvědomí svou zodpovědnost, vrátí se k Tulpen, která mezitím porodila syna Merrilla, úspěšně dokončí překlad a získá vysokoškolský titul.

Pitnou kúru naordinoval Fredovi jeho urolog kvůli potížemi s erekcí. Před a po pohlavním styku měl Fred pít hodně vody.

Jestliže čekáte nějaký převratný děj, budete možná zklamaní. Sledujeme jen životní zklamání a úspěchy jednoho ne moc sympatického muže. Mnohá místa Pitné kúry jsou vyloženě vtipná, často absurdní a někdy trochu nudná.

Přestože v díle Johna Irvinga najdeme větší perly, jako například Svět podle Garpa nebo Pravidla moštárny, ani Pitná kúra, která je ve srovnání s jeho známějšími díly trochu slabší, čtenáře nezklame. Rozhodně ne ty, které si získal Irvingův typický literární styl!

Autorkou recenze je Andrea Simoglu

 

Přidat komentář