Red

Starý muž rybaří na břehu řeky, společnost mu dělá jeho pes Red. Starý, vypelichaný pes, který je jediným přítelem onoho muže. Najednou se objeví čtyři výrostkové, ten očividně vůdce, drží v ruce novou, luxusní brokovnici. Po počátečních plytkých řečech o rybách je ale jasné, že tu pušku nemá jen tak pro nic. Ví, že symbolizuje moc, a je celý nedočkavý ve svém postavení si svoji dominanci vyzkoušet. Když ukončí to slovíčkaření, chce po Ludlowovi peníze. Ty on ale nemá, a tak z pozice nadřazenosti, a že hlavně může, ustřelí psovi hlavu. Se smíchem pak se svými kumpány zmizí.

Tato přímočará, bestiální a krutá epizoda je počátkem příběhu, ve kterém jde jen o jedno. Není to pomsta, není to vlastně ani spravedlnost, ale pouhé přiznání chyby slovy: „Omlouvám se, je mi to líto“. Zlo má různé podoby, ale jak už výše zmíněný S. King řekl, upíři, démoni, příšery nejsou nic v porovnání s tím největším zlem na této planetě, člověkem. Stařeč se rozhodne zjistit, kdo byl ten mladík s brokovnicí, a čistě z lidského hlediska mu ukázat, že udělal špatnou věc, za kterou by se měl stydět.

Ketchum v relativně krátkém příběhu ale ukázal, jakou silou a zlem je poraněná lidská ješitnost. Čeho všeho je nakonec člověk schopen, když se cítí byť jen morálně ohrožen, když je zpochybněna jeho čest a postavení. Autor dokázal velmi sugestivně načrtnout lidské pochody, a to celkem strohým vyjadřováním, které najednou z jednoho běžného milujícího člověka udělají monstrum pohybující se mimo hranice normálnosti.

Stejně jako v např. Kingově „Misery“, Ketchum stvořil příběh, který i bez nadpřirozených prvků velmi balancuje na tenké linii mezi psychologickým thrillerem a hororem. To umně podporoval pomalým odhalováním nešťastné minulosti starého Ludlowa, se všemi těmi děsivými strašáky, jež mu visí ve skříni, zvané paměť. Jak střet dvou tvrdohlavých myslí dokáže zcela rozmetat veškeré zavedené lidské normy chování, a přivést se až na pokraj vlastní destrukce. Především na postavě starce, který jako by neměl už co ztratit.

Tento hutný příběh o překročování hranic lidské normality byl později natočen jako stejnojmenný film z roku 2008.

Přeložila Martina Löflerová.

Autorem recenze je Bohdan BoboKing Volejníček

Přidat komentář