Slon ve švestkovém sadu

Anotace

Ukázka z textu

ukázka č. 1
Biskup požehnal neviditelným jeptiškám, pozvedl posvěcenou hostii v průhledné monstranci a slavnostně ji vynášel ven. Chrám se vyprazdňoval. Jeptišky vstaly ze svých lavic a nezvykle rychle odcházely. Spěchaly na zahradu, aby dole za vysokou zdí naslouchaly pokračující slavnosti. V tom zmatku vyklouzla novicka Markéta nepozorovaně z chodby do sakristie, odtud do kostela a zmizela ve zpovědnici.
Jeptišky v klášterní zahradě díky slábnoucímu zpěvu poznaly, že se procesí vzdaluje.
Ze zpovědnice v kostele vyšla mladá měšťanka a zamířila ven. Zastavila se a nadechla. Vzduch na samém počátku onoho jiného světa plného hudby a slavností měl úplně jinou vůni, než na jakou byla zvyklá z kláštera. Ještě uviděla pestrobarevný dav, zadek procesí. Ucítila lehký dotek na rameni. Rytíř Budovec na ni kývl, ale ihned se otočil a rychle vykročil opačným směrem než procesí. Markéta ho následovala. Spěšně došli ke stojícímu kočáru. Budovec otevřel dvířka, pomohl Markétě dovnitř a nastoupil za ní. Kočár se rozjel, ale brzy se zase zastavil a Budovec přímo z něj vyskočil na připraveného hřebce, kterého držel mladý Müglitzer.
„Brzy se uvidíme,“ řekl Markétě. Pak mávl na kočího, ten práskl do koní a milenci se rozdělili, sotva se sešli.

ukázka č. 2
Bledé předjarní slunce zmizelo v mracích, začal padat sníh s deštěm a císař i jeho doprovod vstali, aby se před nepřízní počasí ukryli v domech Trčkovském a Hasištejnském. Divadlo pokračovalo příběhem Persea a jeho putování na samý konec okeánu, kde sídlí Noc se svými dětmi. Když byla osvobozena nahá Andromeda připoutaná ke skalám a skončil boj s drakem – strašlivou obludou, jež se vyvalila z moře, s jednou hlavou lidskou, druhou rybí, třetí hadí, čtvrtou v podobě dravé šelmy, pátou ptačí a šestou, která se objevila, teprve až se všechny ostatní spojily dohromady, a ta byla nejstrašnější – ohlásilo velké ramplování nový výjev, výbuch sopky Aetny. Začal velikým dýmem valícím se z kráteru, pokračoval obrovským rachocením a šlehajícím ohněm, který se proměnil v ohňostroj, a skončil hořícími vodami a létajícím kamením, jež ve vzduchu vybuchovalo. Sopka se nakonec roztrhla a rozpadla se v prach. Nastalo ticho, v němž se pomalu rozplýval kouř. Vítr ho rozehnal do všech světových stran.
Drobně pršelo a vzduchem zněly pouze dopadající kapky deště. V tom podivném tichu vešel na rynek jediný muž, který vedl zvíře zvané elefantus – největšího tvora na zemi, kterého do té doby v Čechách nikdy nikdo neviděl. Elefantus kráčel poslušně a důstojně, sledován stovkami očí. Prošel a zmizel. V té chvíli se něco navždy změnilo a nikdo nevěděl co.