Skoro se to podobalo lásce

Jan Míka, znám díky scénářům mnohých seriálů, hýří ve své knize mladistvou naivitou, kterou vtisknul do jednotlivých životních peripetií svých hrdinů. Velmi se mi líbilo, jak dokázal vystihnout danou dobu, ač většina z toho, co se v knize událo, bylo dosti očekávané. Přesto to nijak neurazilo.

Ačkoliv jsem si jednotlivé postavy, které se ve dvou novelách objevily, vůbec nezamiloval, protože jsou dosti černobíle ztvárněny, snadno si je zapamatujete. Přímočará dějová linie s minimem odboček je dnes velkým plusem, ale u českých spisovatelů typickým znakem. Nejspíš by to možná uvítalo nějakou změnu do budoucna.

Hledání dokonalé lásky. Princ na bílém koni v nedohlednu. Ztráta ideálů a snů. Utéct nebo přežívat? Být součástí všech nebo žít s málem, které je zrovna k dispozici?

*

„Tati,“ zastavil jeho výbuch, „to přece není tak jednoduchý. Ona mě má ráda, jistě čeká, že se zachovám slušně…“

„Co je to slušně?“ řekl otec skoro nenávistně. „O čem to mluvíš? Podívej se kolem sebe.“

„Tak…snad víš, co je to slušnost, ne?“

„Nevím. V tomhle světě slušnost neexistuje, tak jak to můžu vědět? To stavíš na bahně, synáčku.“

„Co byste řekli, kdybych si ji vzal?“ Ticho.

„Je to hrozný,“ přeskočil matce hlas, „ale nikdy jsi o svatbě nemluvil, tak proč hned svatba? My ji přece vůbec neznáme. Co ti na to máme říct? Co dělá, odkud je?“

„Mami, to je teď vedlejší, dobře víš, že mluvím o tom jejím zranění.“

*

Kniha českého autora nás zavede do časů, kdy v Československu vládnul socialismus a ti, co nekopali za stranu s velkým S, to neměli tak snadné jako ti, co byli v jejích řadách. Ve dvou jednoduchých novelách je shrnuto, jak staré křivdy ani nové generace nespasí a kdy lásce od srdce není přáno v žádném věku. Oddychovka z českých luhů a hájů, která přináší vzpomínky a oživuje staré rány. Vstupte do časů povinné vojenské služby a chmelových brigád!

Autor recenze: Josef Němec

Skoro se to podobalo lásce