Slunce na útěku

Zpracování konce světa jsme měli možnost vidět na sto tisíc způsobů. Ale zažít jej z pohledu obyčejného člověka, který něco takového přežije a je nám to navíc podáno v kontrastu s tím, jak do té doby žili a jakým způsobem se s touto skutečností vyrovnají, už málokdy. Český autor se toho chopil výborně, hlavně nás nezahltil množstvím postav, u kterých postupně zjišťujeme minulost i jejich vzájemný vztah.

Vše nám velice správně dávkuje a snad i čtenáři tak snadněji pochopí pocity Mika a Bessy, kteří náhodou přežijí a nevědí, co se stalo se světem, který tak dobře znali. Ponorková nemoc začne brzy mezi nimi vzrůstat, což dobře vidíme v jejich reakcích, a co teprve poté, co zjistí, že existují i nějací přeživší.

Zničili jsme sebe až do morku kostí a vypadá to, že nic už nás pěkného nečeká. Žádný dlouhý, bezstarostný život. Kam ten svět dospěl. Autor nám popsal svět bez barvy a lidského tepla, což možná vede i ze samotných duší jednotlivých postav.

*

„Dobře,“ odpověděl Mike poněkud nedůtklivě, protože to oslovení synku neměl příliš rád, „ale co to má společného s tímhle?“ rozhodil rukama kolem sebe.

„Co? Jo tak. No možná že nic, a možná že dost. Tu si musíš přebrat sám. Je to prostě taky politika. Studuješ přeci historii, tak víš, co politika je.“

„Studoval jsem.“

„No dobře.“

„Politika je přece něco vysokého.“

„Blbost,“ ušklíbl se Hart. „Politika byla, co já si vzpomínám, když dokázal můj děda vymámit od babičky nějakej ten dolar na svůj chlast.“

*

Neznám mnoho variabilních českých autorů, kteří se dokážou ponořit do různých žánrů a literárních stylů. Pokud takoví jsou, tak jejich práce – podle mého mínění – většinou nebývá hodnotná. To se ale o Františkovi Niedlovi říci nedá. Ač nemám v poslední době v lásce scifi literaturu, tentokrát jsem byl i já zasažen zajímavým příběhem, který kombinuje prvky apokalypsy s problémy dnešní doby. Navíc jeho překvapivý konec vřele vítám. Těším se na další knihu od tohoto autora, který píše zajímavě a poutavě, což se o jiných jeho kolezích říci nedá.

Autor recenze: Josef Němec

Slunce na útěku