Norma

Mluvím naprosto vážně. Doteď nevím, kam toto dílo zařadit. Mělo to prvky krimi, už pro tu zápletku se skokem matky hlavní hrdinky pod metro a zjišťování, proč byla tak radikální; trochu záhad z fantasy žánru ohledně magičnosti vlasové kosmetiky, a také společenský román se vztahy, které mají na starosti lidé nejen s černobílým charakterem.

Norma Ross někam směřuje. A my čtenáři zjišťujeme jejím prostřednictvím kam. Trpíme, ale musíme otáčet stránku za stránkou. Prostě výborná všehochuť, která je sdělována příjemným a jasným jazykem, který každý dokáže vstřebat. Zároveň zde pro mě vyústila některá poučení a ponaučení v některých oblastech, především mafiánských klanů, kteří se věnují různorodé problematice, které si beru k srdci.

Je mi však jasné, že některým se nebudou líbit retrospektivní převyprávění videí, která Norma dostala „darem“. Jenže knižně to nejde jinak udělat, nebo snad ano? Nic mi v knize zásadně nevadilo, ani délka kapitol. Pauzy byly tam, kde měly být, a tím mě Sofi Oksanen ještě více navnadila.

*

Minuty se plazily. Norma se neodvažovala zapálit si třetí joint, přestože měla chuť. Nechtěla se celou věcí zabývat ještě hlouběji, chtěla se jí zbavit. Vedrem jí otékaly nohy a neklidným přešlapováním si odírala prsty, zatímco jí v hlavě hlodala jakási neurčitá myšlenka. Zkontrolovala čas, za deset minut osm. Podívala se znovu a vtom si uvědomila, co zapomněla. Rozeběhla se ke stanici metra, spěchala na svatojánsky opuštěné nástupiště a zastavila se vedle lavičky, z jejíž blízkosti máma skočila. Byla to tatáž lavička, před níž se Norma sama zastavovala každý den na cestě do práce, za deset minut osm.

*

Pro české čtenáře není tato autorka neznámá, v češtině už vyšla většina knih Sofi Oksanen. Pro mě to ale bylo setkání první a už se těším na další knihy, které napsala, protože bych si je rád také přečetl. Věřím, že mnozí si k ní najdou cestu a zamilují si její styl vyprávění. Pokud ne, děláte chybu, protože vás určitě něčím novým obohatí. A to opakovaně.

Autor recenze: Josef Němec

Norma