Byla jsem tu

Ukázka z textu

Den po Megině smrti jsem dostala tenhle dopis:

S lítostí vám oznamuji, že jsem si musela vzít život. K tomuto rozhodnutí jsem dospěla po delší době a byla to pouze moje volba. Vím, že vám tím způso¬bím bolest, a za to se omlouvám, ale pochopte prosím, že jsem musela ukončit vlastní trápení. S vámi to nemá nic společného, jde jen o mě. Není to vaše vina.
Meg

Kopie dopisu rozeslala mailem rodičům, mně a policejnímu komisařství v Tacomě spolu s dalším oznámením, jež sdělovalo, ve kterém motelu se nachází, ve kterém pokoji, jaký jed spolykala a že by s jejím tělem mělo být nakládáno opatrně. Na polštáři v motelu ležel další vzkaz – zpráva pokojské, ať se nedotýká jejího těla a zavolá policii – a k tomu padesátidolarové spropitné.
E-mailům nastavila časované odeslání, aby v době, kdy je dostaneme, byla už dávno po smrti.
Tohle všechno jsem se samozřejmě dozvěděla až později. Když jsem poprvé četla její e-mail na počítači v naší městské knihovně, napadlo mě prostě, že je to určitě fór. Nebo nějaká falešná zpráva. Zavolala jsem Meg, a když nebrala telefon, vy¬ťukala jsem číslo jejích rodičů.
„Přišel vám Megin e-mail?“ zeptala jsem se.
„Jaký e-mail?“