Živí a mrtví

Peklo války – brutální, krvavé, nelogické, nelidské. Přesně jak to vysvětluje sám autor: „Šlo mi o to ukázat válku jako brutální zlo, a ne jako hrdinskou epopej. Proto jsem sáhnul po žánru hororu.“  Sám si tím druhým „peklem“ prošel a tak ví, o čem píše. Ukazuje nám ho na dvou souběžně probíhajících příbězích, odehrávajících se v těchto obdobích.
V tom prvním jsou hrdiny příběhu bojovníci z řad bosenských Chorvatů, kteří v chaosu rozpadající se Jugoslávie válčí proti svým sousedům z řad bosenských muslimů a či Srbů. Dezorientovaní a ztraceni se snaží dostat přes hory ke svým jednotkám. Prochází horskými místy, kde se před padesáti lety odehrávaly kruté boje Ustašovců proti partyzánům. To je náplní té druhé dějové linie, ve které na peklo války nahlížíme očima obyčejných chorvatských vojáků vedených dvojicí fanatických fašistů, Ustašovců, při pronásledování komunistických partyzánských oddílů. Ale jak se už avizuje na počátku, není to hrdinský válečný epos, žádné národní hrdiny v nich neuvidíme, ale jen prosté lidi, kteří jsou rozemletí v pekle zvaném válka. A to jak fyzicky, tak především z psychické stránky. V otupělosti z masakrů kolem plní své rozkazy jako bezcitné stroje, které se snaží zapomenout, že ten, co mu právě vystřelili mozek z hlavy, či prořízli hrdlo, byl ještě před nedávnem jejich soused, či jejich spolužák ze školy.

V tomto smyslu autor taky používá jazyk, žádný strohý, rozkazovačný vojenský, ale až procítěný vypravěčský styl, příjemně čtivý, ve kterém se klade důraz na lidské emoce a psychiku, a nepomíjí při tom ale i kouzelnou, pověstmi opředenou horskou krajinu. A na těch pověstech je založeno onen hororový prvek knihy, sice mírně, ale nepřehlédnutelně. Ale hlavní horor je samotná válka, „zkurvená doba, ve který nevíš, kdo navaří polívku a kdo ji pak sní…“

V překladu Jana Kravčíka vydalo nakl. Gorgona Books, 2015.

Autorem recenze je Bohdan BoboKing Volejníček

Přidat komentář