Na svém blogu je Dominik Landsman ironický. V roli otce na rodičovské se zde stylizuje do pozice táty terorizovaného dítětem. Psaním se trefil do vkusu lidí. Na Facebooku má více než padesát tisíc fanoušků a nedávno vyšel už druhý díl jeho knížky Deníček moderního fotra.
Pracoval v realitách, pak se ocitnul bez zaměstnání. O tom, zda zůstane s dítětem doma, se ženou dlouho nediskutovali, bylo to automatické. Na rodičovské dovolené přehodnotil názor na to, co všechno obnáší. „Je to těžká, stereotypní, únavná a psychicky vysilující práce,“ říká navzdory tomu, že velké výchovné ambice nemá. Cílem je, aby dítě přežilo. Aby přežil on, začal psát blog. „Vždycky jsem chtěl psát a teď jsem měl téma,“ vzpomíná. O svém synovi mluví jako o Čeňkovi, o ženě jako o Nataše. Jména jsou smyšlená. „Většina věcí je vymyšlená, byť stojí na reálných základech. Dítě, které popisuju, je hajzlík a sígr, můj syn takový není, je to nadsázka,“ říká. I celý rozhovor je nadsázka. Dominik Landsman odpovídal na velmi stereotypní otázky, které obvykle dostávají ženy.
* Zvažoval jste dlouho, jestli dítě, nebo kariéru?
Musím přiznat, že to pro mě byl velký vnitřní boj. Kariéru nezaměstnaného vyžírky jsem měl rozjetou fakt slibně, a pokud by se nenarodil syn, jistě bych toho v tomto směru spoustu dokázal.
* Umíte si představit, že byste dítě nikdy neměl?
Jako vášnivý kuřák jsem se vždy řídil nápisem na krabičkách, kde ministr zdravotnictví varuje, že kouření způsobuje neplodnost. Byl jsem dost překvapený, když se ukázalo, že ministr zdravotnictví lže.
* Rozumíte mužům, kteří se rozhodnou dítě nemít?
No ani ne. Respektive akceptuju jejich volbu. Mít dítě je takový klasický životní milník. Člověk tu po sobě aspoň něco zanechá a ve stáří se má o něj aspoň kdo postarat. A nebo mu zařídit útulný domov důchodců.
* O co všechno bezdětní muži přicházejí? O hezké pocity, všeobjímající všudypřítomný pocit lásky, krmení o půl čtvrté ráno a podobně.
* Když jste se stal otcem, stal se z vás také pravý muž? Ideálu pravého muže se blížím. Smrdí mi nohy, stal jsem se otcem a umím vykrkat abecedu. Ještě musím zabít holýma rukama medvěda a budu alfa samec.
* Řekl byste, že otcovství je naplněním vašeho mužství? Je určitě jeho součástí.
* Souhlasíte, že otcovství je nejkrásnější životní rolí muže? A to řekl kdo? Nějaká matka? Každopádně je to dozajista hezké období. Záleží, jak k tomu jako otec přistupujete. Pokaždé, když dítě spí anebo není doma, se cítím nejlépe.
* S dítětem strávíte spoustu času. Myslíte, že jste na syna napojený víc než vaše žena, která chodí do práce? Určitě. Je mezi námi silné pouto. Proto taktéž, pokaždé když žena přijde z práce, mladej za ní utíká a vypráví jí, že nemá rád tátu.
* Je podle vás muž k výchově dítěte geneticky více předurčen než žena? Jak se to vezme. Muž by měl vychovávat syna. Žena by měla vychovávat dceru. Pokud to je obráceně, ze syna vyroste afektovaná latentní buzna a z dcery muskulantní mužatka. Pokud tento rozhovor čte nějaká úzkoprsá feministka, tak si dělám srandu. Ženy by neměly vychovávat ani ty dcery. Každý přece ví, že ženy se mezi sebou navzájem nesnesou. Vznikají třecí vazby, závidí si účesy a za zády se pomlouvají.
KILA NAVÍC ŘEŠÍM DODNES * Kolik kilogramů jste v těhotenství partnerky přibral? Po druhém trimestru jsem to přestal sledovat. Něco kolem deseti kilo. Poporodní nadváhu řeším dodnes. Řepová dieta nepomohla, mléčná taky ne. Dokonce ani řepa s mlékem nepomáhá. Jím, co to dá, snažím se pohybovat co nejméně a kila ne a ne dolů. Jsem bezradný. Asi to chce pořádně zatnout zuby a žrát ještě víc. Ono to přijde.
* Měl jste výčitky, že svoje dítě nemůžete kojit? Já jsem nikde nepsal, že jsem nekojil. Víte, ono to je všechno o lásce. Láska i hory přenáší, a pokud máte svoje dítě opravdu rád, možné je všecko. Láska k mému dítěti mě nakonec rozkojila. Ale pár týdnů po porodu jsem trpěl laktační psychózou. Měl jsem časté stavy úzkosti, naštěstí to nakonec nějak samo odeznělo. Nicméně i dnes mě občas bezdůvodně přepadnou pocity lítosti a začnu brečet. To pak chodím na záchod. Dříve jsem brečel v kuchyni nad dřezem, ale žena mě upozornila, že svým usedavým pláčem všechny v domácnosti obtěžuju.
* Když jste zmínil manželku, má někdy výčitky, že vás v tom všem nechala? Asi vás moje odpověď nepřekvapí - nemá.
* Takže je asi zbytečné ptát se, jestli vám s něčím v domácnosti pomáhá. Samozřejmě pomáhá. Je potřeba si uvědomit, že manželka si tento rozhovor bude číst, takže musím být ve svých odpovědích ostražitý.
* Rodičovská není moc dobře placená. Jak to řešíte, když chcete nějaké peníze pro sebe? Musím si o ně říct manželce. Dřív jsem od ní dostával kapesné a také jsem se s ním musel připomínat. Nicméně mě to v zásadě nijak neponižuje, nestydím se říkat si o peníze.
* Najdete si na rodičovské čas sám pro sebe? To není problém. Když je čas, pracuju. To znamená, že píšu. Jo a taky občas chodím na ryby. To je pak událost roku.
LEHCE ZKORUMPOVATELNÝ SYN * V čem jste se na rodičovské výrazně zlepšil? Dokážu utřít libovolný zadek do pěti vteřin, a to včetně namazání krémem. Zatím nezvládám vaření, na druhou stranu umím ukázkově utírat prach z komody. Od počátku jsem odmítl prát a žehlit.
* Jaká výchovná metoda se vám osvědčila? Jsem zastáncem intuitivní výchovy opřené o liberální pragmatickou výchovu cukru a biče, kterou rozpracoval německý kynolog Helmut Klein ve své převratné práci Krocení bojových plemen. Cílem je, aby dítě přežilo, abych přežil i já a aby co nejméně věcí bylo doma zničeno. Je to trochu anarchie.
* Když si nevíte rady, hledáte pomoc na webu? Na tohle jsem si vytvořil vlastní doménu. Na Facebooku Deníčku moderního fotra mám přes padesát tisíc fanoušků, většinou ostřílených matek. Když si nevím rady, zeptám se a odpověď dostanu záhy. Diskusní fóra na webech jsou jen pro silné povahy.
* Na rodičovské jsou v Česku většinou ženy. Necítíte ze strany žen určitou diskriminaci? Ani ne. Tam je prostředí natolik sluníčkové a přetékající láskou a mimísky, že na nešvary typu diskriminace tam není místo.
* Čím vás syn zaručeně vytočí? Když už to vypadá, že usne, a on nakonec neusne.
* Kdy naposledy jste spal celou noc? To bylo někdy před porodem. A dobře si pamatuju, o čem se mi tehdy zdálo - o porodu.
* Uchylujete se při výchově k úplatkům? Samozřejmě. Můj syn je lehce zkorumpovatelný. Často nabízím bonbony anebo čokoládu.
* Musíte občas uplácet i ženu, aby si syna na chvíli vzala a postarala se vám o něj? Ano, v takových chvílích jí nabízím sex. Samozřejmě to vždycky zafunguje.
* Změnilo rodičovství nějak váš vztah? Kupodivu ani ne. A to jsme dokonce ze začátku bydleli v garsonce. Já bez práce, ona po císařském řezu a vedle ní uřvané mimino. Všichni jsme byli v jedné místnosti, a jak jsme byli šťastní!
* V kterých chvílích vám manželka absolutně nerozumí? Manželka mi rozumí vždy. Je mi oporou. Zdravím tímto svou manželku, která si to právě čte.
* Jak dlouho po těch letech na rodičovské udržíte myšlenku v hlavě? Kdybych měl být teď děsně vtipný, tak bych na tuto otázku odpověděl: Na co jste se to ptala? Ale jelikož jsem děsný suchar, vyjmenuju vám raději své oblíbené barvy: Zelená, modrá a červená. Kdysi jsem měl rád i fialovou, ale to víte, člověk se vyvíjí a s tím i jeho představa o ideální barvě. Orální zdatnost na rodičovské samozřejmě stagnuje. Nicméně psaný projev si tak nějak konstantně udržuju, takže akorát mluvím jak debil. Píšu líp a píšu proto, abych si zachoval rozum.
* Když jste vysílený a už nemůžete, co vám zaručeně udělá radost? Když dítě usne. A jak už jsem říkal, zcela jistě mě vytočí, když neusne. Dost se také těším na víkendy, protože mladej chodí alespoň na jeden den k babičce.
* Spousta žen propadne na rodičovské alkoholismu. Pochopil jste, proč se tak děje? Samozřejmě. Spíš se divím těm, které alkoholismu nepropadly. Já sám začal pít hned po porodu, tam to kulminovalo. Od té doby to jde postupně dolů. Nicméně stále toho vypiju dost.
* Zapomněl jste někdy někde syna? Na to nebudu odpovídat. A jestli se mě chcete zeptat, zda plánujeme další dítě, tak neplánujeme. Ale až mi dojdou peníze a budu mít potřebu napsat další knihu, tak na to určitě dojde.
* Co vám jednou syn řekne, až si přečte, co všechno jste o něm napsal? Možná se tomu zasměje. Možná mi rozbije hubu. Je to otevřené. *
Zdroj: 28.12.2015 Ona DNES - EVA TICHÁ
Přidat komentář
