Pamatuji si vás všechny

Gardar se svou manželkou Katrín a kamarádkou Líf si vyhlédnou právě jeden z místních opuštěných domů. Koupí ho a pustí se do oprav s cílem otevřít zde penzion s několika pokoji k ubytování. S opravami začínají ihned, ale v domě je patrně větší problém, než staré podlahy a oprýskané omítky.

Na dřevěné podlaze se z nevysvětlitelných důvodů objevují mokré stopy, uprostřed noci začne sama od sebe vrzat podlaha a kdosi domů nosí mušle.

Tři noví obyvatelé starého domu se začínají bát, tím spíš, že z téhle pustiny jen tak snadno neuniknou. Jsou zde sami, odkázáni na člun, který je má vyzvednout až za několik dní. Strach sílí a přízrak malého chlapce je pronásleduje doslova na každém kroku. Nepříjemný pocit se během jejich posledních dní v Hesteyri mění v absolutní jistotu, že jsou ve velkém nebezpečí.

Mezitím ve městě Isafjörđur...

Kniha má dvě dějové linie, o nichž od začátku tušíme, že spolu nějak souvisí, ovšem jejich proplétání je postupné a celá pravda je nám odhalena až na konci. Autorka naše napětí stupňuje až do úplného závěru!

Psychiatr Freyer a policistka Dagný ve městě Isafjörđur vyšetřují případ vloupání do mateřské školky, které může mít souvislost s několik desetiletí starým případem a sérií podivných úmrtí. Případ je postupně zavádí také k události zmizení Freyerova tříletého syna, který se před 3 roky ztratil bez jediné stopy. Jak spolu zdánlivě odlišné případy mohou souviset?

Horor nebo krimi?

Některé knihy Yrsy Sigurdardótir jsem četla již dříve (Mrazivé světlo a Poslední rituál) a hodně mě zaujaly. K jejich přečtení mi stačily 2-3 dny a stránky jsem vysloveně hltala jednu za druhou. Všechny předchozí knihy bych žánrově zařadila mezi špičku v severských krimi. Knížka Pamatuji si vás všechny je ale jiná. Žánrově víc horor než krimi: najdete v ní mnohem víc nadpřirozených jevů, než ve všech předchozích knihách téhle autorky dohromady.

Pokud holdujete "duchařině", budete nadšeni - jako já. Slabší povahy by ji měli číst jen za denního světla. I tak ale budete v nočním tichu s mrazením v zádech naslouchat všem podivných zvukům, které zaslechnete, a možná, že budete mít neustálé nutkání dívat se do tmou zalitého okna, zda na tabulce skla nezahlédnete otisk dětské dlaně.

Pamatuji si vás všechny není žádný klasický horor plný krve. Autorka totiž k brnkání na vaše nervy využívá docela jiné prostředky.

Zajímavé je střídání kapitol. Jedna popisuje dění v opuštěném domě v Hesteyri, další pak vyšetřování ve městě a takto stále dokola. S hlavními hrdiny se dá poměrně rychle sžít, i když ne vždy pochopíte jejich počínání. Občas se chovají trochu nelogicky, a tak je možná při čtení budete chtít varovat "nechoďte tam!", "neohlížej se!"... a podobně, ale takové počínání postav je pro horor typické a perfektně stupňuje napětí.

Pamatuji si vás všechny

A to nejlepší nakonec:

Zkuste se podívat na mapu Islandu! Vesnici Hesteyri v ní opravdu najdete. Obě místa jsou reálná a příběh samotný se inspiroval skutečnou událostí.

Autorkou recenze je Andrea Simoglu