Dreamologie

A to přesně se děje i Alici. Jenže jí se o Maxovi nezdá jednou. Ani dvakrát. Ale pravidelně již od dětství. S Maxem si výborně rozumí a jsou jako spřízněné duše. Jen škoda, že není reálný, protože co uděláte, když svého vysněného kluka vídáte každou druhou noc? Jasně, že se do něj zamilujete. Což je trochu problematické, když ten někdo neexistuje.

Alice se se svým otcem stěhuje do dětského domova své matky, která zrovna někde na zkoumá opice (a tím zrovna, myslím několik let - o manžela a dceru se moc nezajímá). Hned první den v nové škole přijde na něco šokujícího (co vlastně vůbec není šokující, ale očekávatelné)! Max totiž není jen výplodem její fantazie, ale doopravdy existuje!

Jenže on nevypadá, že by byl nadšený z toho, že ji vidí. On vlastně vůbec neví, kdo Alice je.

Dreamologie je kniha, která mi hrozně rychle utekla a příjemně se četla - byla čtivá, vtipná a děj dobře plynul. Uznávám, že je tam hromada typicky young adulotovských cliché, ale nechtěla jsem si kvůli nim prorazit hlavou zeď, takže jsou prakticky neškodný.

Ale našlo se tam i pár celkem dost hlubokých a nečekaných momentů! Nebudu zabíhat moc do detailů, ale například řešení vztahu Alice s její matkou bylo na jednu stranu hrozně smutné, na druhou mě přimělo si mojí mámy si cenit ještě více než předtím (kdyby to někoho zajímalo, tak jsem mámina holčička. A tátova vlastně taky. #jedinaceklife). A na třetí musím Alici celkem obdivovat, za to, jak se se vším dokázala popasovat.

Pasáže, kde se vysvětlovalo všechno ohledně toho, jak je možné, že se Alice s Maxem mohou stýkat ve snech, mi přišly trochu přitažené za vlasy a trochu nepropracované. Něco mi na nich chybělo. Nebo možná přebývalo. Kdyby byly méně šílené a více pravděpodobné, tak bych k nim třeba neměla vůbec žádné výtky. Nebo opačně. Víte, jak to myslím.

Dreamologie je jednou z těch roztomilých young adult knih, kterou zhltnete jedním dechem. Co na tom, že hlavní hrdinové se občas chovají trochu nelogicky a místy reagují trochu neadekvátně (ale vzhledem k tomu, že oba jsou na střední, tak nejde očekávat hluboké vnitřní monology a svět měnící závěr). Její přečtení mi dalo přesně to, co jsem od ní chtěla - odpočinula jsem si od učení, vypnula jsem se a jen relaxovala při četbě lehké, vtipné youngadultovky, co Vás trochu zahřeje u srdce a zvedne náladu.

Autorka recenze: Markéta Svobodová

Dreamologie