Za války, 1914: Sbohem, Piccadilly

Anotace

Ukázka z textu

„Asi se nikdy nezamiluju,“ utrousil Oliphant. „Ženy jsou příliš velká záhada. Jsou jako nebezpečná hlubina.“ Když pohlédl k domu, všiml si, že jeho matka a Sofie se právě vrátily z odpoledních návštěv.
David vzhlédl a také si jich všiml. Při pohledu na Sofiinu štíhlou postavu, oděnou do bílého letního mušelínu, se v něm všechno rozechvělo. Dívka se mihla za francouzským oknem a krátce ji ozářilo letní slunce. U Oliphantů byl na návštěvě už mnohokrát, ale teprve nyní jako by se Sofie oddělila od zbytku rodiny a vystoupila z pozadí na světlo.
„Občas mě napadne, jestli jsou od nás opravdu tak odlišné,“ poznamenal David, ale v jeho slovech zazněla spíš naděje než nezvratné přesvědčení. „Kdybys dívku oprostil od všeho ostatního a promluvil si s ní – skutečně s ní mluvil…“
„Ale to právě nejde, v tom je ta potíž,“ namítl Oliphant.