S herečkou Aňou Geislerovou se letos setkáme v nové filmové trilogii Zahradnictví. Probrali jsme s ní ale nejen herectví či její úspěšnou knižní prvotinu, ale i módu anebo děti, které v poslední době začala brát i do společnosti.
* * Jak se vlastně vaše kniha P. S. prodává?
Přesná čísla prodejů neznám, ale ještě pořád to vypadá, že zájem o tu knížku je, což mě těší. Měla jsem autogramiády po republice a bylo to fajn.
* * Měla jste i autorská čtení?
Měla, ale jsem přesvědčená o tom, že mi to nejde. Není to moje parketa. Neumím ten správný oční kontakt, kdy čtete a pak se podíváte do lidí a hned zase navážete v textu.
* * Slibovala jste další dva díly. Jak to s nimi vypadá?
Slíbené to je. Jak se říká: Slibem nezarmoutíš. Už mám napsané asi čtyři stránky, tak uvidíme.
* * Takže mezi vaše novoroční předsevzetí patří, že si k tomu sednete trochu víc?
Spíš než předsevzetí tak přání anebo povinnost. Nějaká zodpovědnost.
* * Co byste vůbec v roce 2017 chtěla udělat, dokázat, splnit si?
Nic velkého, ale zároveň nic menšího, než co jsem si vždycky přála. Budu mít hodně práce, ale přeji si i nějaký klid. Klid si ostatně přeju vždycky, ale ten nepřichází zvnějšku. Přeju si, abych sama sebe udržela v klidu a v něčem na uzdě a v něčem jiném se zase pustila na volný výběh. A také si přeju sílu k čemukoliv, co přijde.
* * Když byste měla rekapitulovat, které vaše roky byly nejšťastnější?
Asi od nuly do tří let. To si vůbec nepamatuju, tak to muselo být hodně dobré.
* * Docela jste překvapila, že v poslední době berete na akce, kde jsou média, i svoje děti. Dříve jste je přitom spíš skrývala, ne?
Ano. To bylo moje přání, je uchránit. Ale děti, jak někdy říkám, jsou bohužel osobnosti. Takže už své názory projevují poměrně vehementně a samy o to projevují zájem. V tu chvíli razím teorii, že jakmile děti něco chtějí a člověk nemá žádnou páku jim to rozmluvit, tak jim v tom nemůžu bránit. Radost z toho nemám, ale je to jejich přání a nechci, aby měly pocit, že je schovávám anebo se za ně stydím.
* * Cítíte tendenci, že by vás chtěly nějakým způsobem následovat ve vaší profesi?
To už je jejich prostor. Nevím. Nemám představu.
* * Vy jste se pro herectví rozhodla už někdy ve čtrnácti, když jste začala točit, nebo už jste po tom toužila dřív?
Představa, přání a realizace se u mě tak strašně rychle potkaly, že už ani nevím. Všechno se to v mém případě stalo strašně rychle. Ale určitě jsem si to přála i dřív, chodila jsem na dramatické kroužky a představovala jsem si, že hraju ve filmech. Vystříbřilo se to strašně rychle.
* * Jste ve svojí profesi stoprocentně šťastná a nikdy jste nelitovala, že jste si ji vybrala?
Ne, nikdy mě to vlastně ani nenapadlo. Šťastná v profesi jsem, ale zároveň si myslím, že jsem tak neohraničený člověk, myslím obecně, jak vzděláním, tak přáními a drzostí dělat cokoli, co mě napadne, že jsem ani nedospěla k bodu, kdy bych si řekla: Sakra, tohle se nepovedlo, to je blbý, že jsem se pro to rozhodla. Ve chvíli, kdy mě to nebavilo, tak jsem se zabavila něčím jiným. Nikdy v životě se mi nestalo, že bych si myslela, že jsem herectvím ztratila čas. Všechno je zkušenost, všechno je nějaká cesta. A svoji práci miluju.
* * Takže jste si jen tak mimochodem odskočila ke psaní nebo k navrhování a rozšířila si tak obzor? A co se vlastně s navrhováním stalo?
Podle dohody jsem pro Pietro Filipi dělala tři sezóny, vlastně šest kolekcí, a pak jsme v dobrém spolupráci ukončili.
* * Vlastně jste navrhovala i dětské oblečení, nosily ho i vaše děti?
To jsem navrhovala a jsem ráda, že si to někdo pamatuje. Byla to taková rychloakce, která ale krásně vyšla, ale trochu to uniklo pozornosti. Hrozně mě to bavilo. Děti ho nosily strašně rády a doteďka nějaké ty věci ještě mám a musím říct, že drží a že byly fakt hezké. Někdy člověk něco natočí nebo udělá a pak si říká, proboha, co se mi to stalo v hlavě. A tady je to spíš překvapení, že spoustu těch věcí, které jsem tam udělala, buď já sama nosím, anebo to nosí moje děti nebo děti mých kamarádek. A já si říkám, jak mě to vlastně napadlo, že jsem byla dobrá. Zpětně se umím pochválit.
* * A kde čerpáte inspiraci v módě v současné době?
Jak to vyjde, kde se co namane. Nejvíc se pocitově vracím k tomu, že by mě bavilo mít ve skříni jenom pánské obleky, bílé, černé, šedé, a střídat to, k tomu trička. Byla bych ochotná vzdát se celého svého šatníku, kdyby mi tam někdo navěsil deset smokinků. Ty pánské věci jsou skvělé, dobře se nosí a vždycky jsou elegantní a zajímavé. Poslední dobou mě řešit módu nebaví.
* * Tak proč nevyužíváte služeb stylistů?
Ti mě taky nebaví. Je to náročné i na čas. Sice se zdá, že to čas ušetří, ale musíte se s těmi lidmi scházet, mít čas to vybírat a musíte dopředu vědět, kam se jde. Mám to ráda spontánnější.
* * I na velké společenské akce?
Já si to ale vybírám sama. Mám možnost spolupracovat s firmami na oblečení anebo se svojí mateřskou firmou se šperky Roberto Coin, se kterou spolupracuji dlouhodobě, ale už mám v povaze, že si to potřebuju udělat sama a na poslední chvíli, a už se to asi nezmění. Jednou jsem si myslela, že se třeba připravím včas, ale nakonec byl výběr toho stylisty natolik tristní, a ještě to stálo peníze, že jsem usoudila, že je to jenom ztráta času a energie.
* * Takže výběr kostýmů necháváte na profesionálech pouze při natáčení? Třeba při nové trilogii Zahradnictví Jana Hřebejka, v níž vás uvidíme tento rok?
Nedávno jsme dotočili a mám pocit, že to bude strašně krásné. Minimálně vizuálně. Všechny ty záběry a prostředí. Ty dobovky jsou vždycky takové dokonalé. Po téhle stránce se na to strašně těším. Natáčení bylo nádherné. Já jsem se toho hodně bála, protože jsme natáčeli od června až do prosince, zdálo se mi, že to bude neskutečně dlouhé a náročné, ale nakonec to tak prosvištělo, ani jsem si nevšimla. Mám pocit, že se při natáčení sešla dobrá generace. Je tam hodně herců i z Dejvického divadla, pak já, Jirka Macháček a Ondřej Sokol. My už jsme ta střední až starší generace. V prvním díle si tam porodíme ty děti a ti mlaďoši z DAMU pak převezmou dějovou linku. Přijde mi hezké, jak se přehráváme do rolí matiček a tatíčků.
* * A jaký svůj film s Janem Hřebejkem máte nejraději?
Mám takový speciální a hezký vztah k filmu Nevinnost. Tvůrčím a lidským způsobem jsme tomu strašně moc dali, bavili jsme se tím, byli jsme do toho potopení. Není to možná ani o tom výsledku, ale o procesu, který mám tak ráda. A s Honzou spolu začínáme v lednu opět točit.
***
Rozhovor vedla Saša Šeflová
2.1.2017, Právo, Strana 14 - Koktejl
Přidat komentář
