Knižní web

Manžela jsem nezabila

Průměr: 3.8947368421052633
(19x)
Nakladatel: Odeon (EUROMEDIA GROUP, a.s.)
Edice:Světová knihovna
Jazyk: česky
Pořadí vydání:1.
Počet stran:336
Typ, vazba:Kniha, pevná
Formát, hmotnost:132 × 207 mm, 438 g
Více podrobností
Běžná cena: 299 Kč

Není skladem 
Bližší informace o dostupnosti nejsou k dispozici.
Informace o dostupnosti

Zboží bohužel momentálně není skladem. Pokud chcete být emailem informováni o jeho naskladnění, klikněte na tlačítko "Sledovat titul" a zadejte svou emailovou adresu.

Poslední změna: 25.04.2024 17:40

Anotace

Hlavní postavou románu je žena jménem Lotos, vesničanka středního věku, která se bouří proti mašinerii státního aparátu a dotáhne to v soudním sporu až do nejvyšších pater. Nebouří se ale z politické uvědomělosti, ale proto, že přišla o manžela. Sama se s ním rozvedla, neboť podruhé otěhotněla. Přišla tedy s nápadem, že se rozvedou, a až ona porodí, zase se po nějaké době vezmou. Nepočítala ale s tím, že si její muž mezitím najde mladší a už se k ní vrátit nechce. Tragikomická satira současného čínského autora.

Specifikace

Název: Manžela jsem nezabila

Originální název: I did not kill my husband

Autor: Liou Čen-jün

Překladatel: Zuzana Li

Titul je zařazen do žánrů:

ISBN: 978-80-207-1694-1

EAN: 9788020716941

Objednací kód: -

Odkazy

„Smíchem člověk zakrývá slzy.“ Autor čínského bestselleru navštívil Prahu!

23.3.2017

Liou Čen-jün, autor knihy Manžela jsem nezabila, na pár dní přijel do Česka. Co se mu nelíbí na české obálce? A čím ho Praha nejvíc překvapila? Čtěte dál!

Akce

Beseda a autogramiáda čínského spisovatele Liou Čen-jüna

9.3.2017

Beseda s autogramiádou čínského spisovatele Liou Čen-jüna, autora knihy Manžela jsem nezabila se konala 21. března od 17 hodin v Literární kavárně knihkupectví Academia. Číst dál...

Hodnocení a komentáře

Manžela jsem nezabila (Eva Francová , 26.6.2021) Odpovědět

průměrná kniha (***)
Příběh ženy jménem Lotos, vesničanky, která chce dokázat, že její rozvod je neplatný. Začne běhat od úředníka k úředníkovi, od policie k soudu. Nikde ji však není vyhověno, tak to žene výš a výš. Nakonec se stane postrachem všech kádrů. Když jsem knihu začala číst, tak mě neskutečně mile překvapila. Hovorový jazyk, čtivost, humorné až sarkastické podání. Pak jsem se však dostala do fáze, kdy se psalo pouze o politice. Jednotliví pohlaváři se mi pletli a vše se pořád dokolečka opakovalo. Autor nám připomínal scény, které jsme přečetli před deseti stranami a informace, které nám byly dávno známé. Občas v knize svitla naděje, že se příběh rozjede a bude mít spád, to ovšem trvalo jen krátkou dobu a opět jsme upadli do kolečka stížností a strachů o pozici a moc. Co můžu z knihy vyzdvihnout, tak používání různých přísloví, kterých je kniha plná, a to mě moc bavilo. Autor nám chtěl připodobnit, jak to chodí v Číně, kdo má jakou moc a jak kvete korupce, ovšem v tomto podání mě to nezaujalo a ze slibně vyhlížejícího příběhu to nakonec byla kniha o ničem, na kterou velmi brzy zapomenu. Po dlouhé době Odeonka, která se mi netrefila do vkusu.

Přidejte svůj komentář

E-mail nebude zveřejněn. Vyplňte v případě, že chcete být informování o reakcích na Váš komentář.

Ukázka z textu

Lotos se poprvé setkala se soudcem Wangem, když mu bylo šestadvacet. Tehdy večer jí otevřel hubený mladík, líce bledé, kůži na těle měl taky jemnou a běloučkou, byl to vlastně takový běloskvoucí hošík. Běloskvoucí hošíček se dvěma velkými tmavými kukadly. Lidé s výraznýma očima mívají husté obočí, ale Wang Kung-tao měl obočí tenké, tenké a řídké, téměř neexistující. Při pohledu na soudce ve dveřích Lotos málem vyprskla smíchy. Přišla ho ale žádat o pomoc, takže smích rozhodně nebyl na místě. Zvlášť když nebylo vůbec lehké se k němu jen dostat. Soused sice tvrdil, že pan soudce je určitě doma, ale Lotos bušila na dveře už celou věčnost a uvnitř stále ticho. Přišla s pytlem sezamu a slepicí pod paží. Ruka už jí věčným bušením odumírala, slepice už taky dostávala křeč do křídel, jak visela hlavou dolů, a kdákala na celé kolo. Nakonec jim právě to kdákání otevřelo dveře. Soudce Wang otevřel jen v košili zaměstnance soudu a v trenýrkách. Lotos si kromě bělostné kůže na hubených nohou všimla ještě čerstvě vylepeného svatebního znaku dvojitého štěstí na stěně za ním. Bylo půl jedenácté večer. Lotos došlo, proč soudce tak dlouho neotvíral. Ona za ním ale přišla schválně pozdě večer, potřebovala ho doma zastihnout. Přece nemohla riskovat, že z takové dálky pojede nadarmo. Soudce Wang zívl:
„Co chcete?“