Důmyslný rytíř Don Quijote de La Mancha

Cervantesův život by sám vydal na několik románů, jako mladý prošel se svým otcem, který se živil jako ranhojič, celé Španělsko křížem krážem. Sloužil u námořnictva a bojoval v bitvě u Lepanta, kdy španělské a benátské loďstvo u řeckého pobřeží porazilo Turky. Tam přišel Cervantes o ruku, a cestou zpátky do své domoviny upadl do alžírského zajetí. Nemohl zavadit o pořádnou práci, na jeho hrdinské činy se jaksi zapomnělo a tak se Cervantes živil dokonce i jako výběrčí daní, byť s nevalným úspěchem. Dobrodružný život mu však nedal spát a tak o něm alespoň snil. Středověké ideály cti, statečnosti a šlechetnosti daly jeho životu nový směr a on se rozhodl pro život podle svých oblíbených hrdinů.

Hlavní postava je tak trošku komická postava – hubený jako lunt, vysoký a urostlý, který si ze všeho nejraději čte. Fantaskní historky mu tak trošku vlezou na mozek a on se vcítí do role neohrožených hrdinů a chce být jako oni – statečný a udatný a neúnavně bojující za pravdu. Rozhodne se vymýtit svět od všeho zla, nedokáže však rozlišit mezi skutečností a iluzí či sněním. Rozhodne se být potulným rytířem, doma vyštrachá starou zbroj po prapradědečkovi. Dá jí do pořádku, osedlá starou pohublou herku, kterou přejmenuje na Rocinantu a vydá se do světa najít dámu svého srdce. Křižuje zemi se svým sluhou Sanchem Panzou, kterému za své věrné služby slíbí nemožné. Pro své chování se často stává středem bujarého veselí ostatních lidí, on však z každé takové situace vychází poučen a posílen a jeho odvaha a sebevědomí nezná hranic. Pro své okolí je pouhým bláznem, nakonec i pro svou rodinu, ale velmi laskavým a s velkým srdcem. Je neustálou polemikou, zda bláznem opravdu byl – žil život podle svých představ, byl tedy šťastný člověk.  Co víc si od života přát – a navíc se říká – bláznům patří svět. A na tom něco pravdy bude.

Do povědomí se vžilo sousloví o „boji s větrnými mlýny“, což přeneseně značí zbytečnou snahu a boj s fiktivním nepřítelem a „donkichotství“, značící věčné snílky snažící se marně změnit běh světa.

Čtivý román s lehkostí sobě vlastní převyprávěla Jitka Škápíková, scenáristka a dramaturgyně zvukových knih a spisovatelka.

Autorkou recenze je Lucie Bednářová

Přidat komentář