Jeden plus jedna

S hlavní hrdinkou románu Jess Thomasovou se život právě nemazlí. Její manžel Marty se potlouká bůhví kde a ona sama horko těžko vydělává na živobytí pro sebe, talentovanou dceru Tanzie a nevlastního syna Nickyho. Když se ocitne v situaci naprosto zoufalé, úplně na dně a bez peněz, osud ji do cesty přihraje Edwarda Nichollse (Ed), muže mladého, pohledného a ne zrovna chudého. Tisíckrát otřepaný milostný příběh Popelky a krásného prince může začít. Tentokrát zasazený do zajímavé reality s neotřelými, dramatickými zápletkami a velice čtivě napsaný.

Polovinu knihy zabere vyprávění o několikadenní cestě Jess, Eda, dětí a jejich psa Normana do Skotska na matematickou olympiádu. Potencionální čtenáři by se mohli vylekat, zda se vůbec dozvědí ještě něco dalšího. Obavy nejsou na místě. Společná cesta je jakousi kulisou, před níž se odehrávají jednotlivé epizody. Autorka šikovně odhaluje (aniž by nudila strohým popisováním) vše podstatné z minulosti postav. Dílky postupně do sebe zapadají a najednou se vytvoří kompletní obraz dosavadního života hrdinů příběhu.

Každá kapitola je psaná z pohledu jiné postavy, ať už Jess, Eda nebo jednoho z dětí, což vyprávění dělá zajímavějším. Nechybí svižné dialogy, plné nespisovných, expresivních i lechtivých výrazů, nejrůznější zápletky a jejich překvapivá rozuzlení, scény vážné, veselé, smutné, komické  a samozřejmě také milostné. Vše namixované tak, jak to v životě už bývá.

Mám ráda všechna česky vydaná díla Jojo Moyesové, líbí se mi témata i styl vyprávění. Pro mě úplně tím nejlepším z její tvorby je román Dívka, již jsi tu zanechal, jehož kompozice je jedinečná. Ani kniha Jeden plus jedna nezůstává daleko pozadu za mým favoritem, rozhodně stojí za přečtení a milovníkům tohoto žánru ji mohu s klidným svědomím doporučit.

Autorka recenze: Liběna Hachová

Jeden plus jedna

I přes to se to stalo. Dostala jsem se k poslední vydané knize s názvem Jeden plus jedna. „Nečekaně“ jsem to zhltla a zjistila, že tato autorka opravdu umí psát. Už se ničemu nedivím. Skvělé, záživné, místy humorné, slzokapající a s příjemným tématem, který zaujme. Je jisté, že bych o tomto díle dovedla psát jen samé chvály. Opravdu se mi to líbilo.

A ten příběh. Téma chudých, kteří sotva výjdou a bohatých, kteří si mohou dovolit vše. A několikrát probíraná otázka odcizení balíku peněz. Zrovna byste potřebovali sehnat určitou sumu pro vzdělání dítěte, ale už máte sotva na jídlo, že to prostě nejde. A oni vám nabízí 90% stipendium. Na vyhlášenou matematickou školu. Co dělat? V taxíku najdete svazek bankovek a průchodku. Jste si naprosto jisti, komu to vše patří. Jenže ten někdo je tak bohatý, že mu to přeci vůbec chybět nemůže. Takže co teď? Vzít nebo nechat být? Vrátit majiteli?

Jak jednou v knize zaznělo, tak i ten nejpoctivější člověk může mít slabší chvilku. A což teprv, když se to týká dětí. Ač patří Jess mezi ženy, které se snaží ušetřit na všem možném a která počítá vše důkladně, tak toto ji jak se říká „rozhodí pantofel“. A ona to udělá.

Záležitost je záhy zapomenuta. Koná se matematická olympiáda, která by mohla přinést mnohem větší výdělek. Byla by možnost peníze vrátit, zaplatit školné a ještě by něco zbylo. 

Impulsivnost na místě

Z garáže se vytáhne staroušek Rolls-Royce, Jess opráší svůj um řízení, sbalí děti a obrovského psa a vyráží na dalekou pouť. Ta ovšem končí nedaleko v pangejtu. Čistě náhodou jede kolem zmíněný zbohatlík, který je obviněn ze spronevěry a odhalení velkého akciového tajemství. Protože Jess zná, je to jeho uklízečka, odhalí své dobré já a rodině pomůže. Myslí si, že na chvíli. Jen je doveze do místa B a pojede si po svým. Nikdo mu to nevěří, ani ti čtyři v autě.

Cesta, která změní mnohé

Pokud čekáte velkou romantiku a šťastný konec, tak tam je. Co si budeme nalhávat, je to jasné už od začátku. Ale cesta k tomu všemu je dost krkolomná. Nebere si servítky s ničím. Dojde k několika zraněním, k zlomenému srdci, k šikaně i k přepadení, k osvícení i usmíření.

Během čtení se vám možná v mysli objeví několik otázek. Opravdu mají bohatí nad vším vliv? Můžou si dělat, co se jim zlíbí a vždycky jim to projde? Jak ubránit vlastní děti před šikanou? Jak zvládneme to, že jsou naši nejbližší odlišní od ostatních? 

„Zaklapla jsem“ a věděla jsem, že to nebude poslední kniha, kterou jsem od paní Moyes četla. Těším se na další. 

Teď nemusím chodit kolem regálu po špičkách, teď tam budu chodit cíleně.

Autorka recenze: Kristýna Bednářová

Jeden plus jedna

Stejně jako ostatní knihy autorky Jeden plus jedna s citem vypráví příběh dvou lidí z odlišných společenských vrstev. To téma je pro autorku typické. V Než jsem tě poznala to byla chudá holka a kluk z bohaté rodiny, ve Stříbrné zátoce byznysmen a dívka z rybářské vesničky, v Posledním dopise od tvé lásky zaměstnankyně a šéf a v Dívce, již jsi tu zanechal Francouzka a Němec. V Jeden plus jeden je však toto schéma narušené. A funguje to na jedničku!

Kromě hlavní hrdinky Jess, chudé samoživitelky, zde totiž vystupují její děti: dcera Tanzie, která je chytrá na matematiku a dostane příležitost studovat na prestižní škole, a nevlastní syn Nicky, něco mezi gotikem a emařem. Jo a ještě věčně smradlavý a slintající pes Norman. A na druhé straně tady je pan Nicholls, programátor a majitel úspěšné softwarové firmy, nad nímž ale visí hrozba vězení za podvody a pochybné finanční machinace. Pan Nicholls na rozdíl od Jess nikdy nepocítil nedostatek peněz a jejich střet je proto velice zajímavý.

Líbí se mi, že Moyesová se neuchyluje ke stereotypnímu kýči ve stylu Popelky „jak chudá holka ke štěstí přišla“. V knize jsou kvůli svým chybám oba na rovnocenné pozici – akorát Jess si to neuvědomuje, protože se shrbenými zády žije už příliš dlouho.

Navíc ten humor, který se knihou prolíná, je něco, co z postav dělalo skutečné charaktery z masa a kostí. Čtení mě bavilo, knihu jsem otevírala pokaždé, když jsem měla volnou chvilku. Jojo Moyesová opět dokázala, že patří mezi mistryně společenských románů.

Až po dočtení jsem pochopila název Jeden plus jedna. Odkazuje k ději, kde důležitou roli hraje matematická olympiáda. To mi přijde chytré. Na rozdíl od jiných bestsellerů poslední doby (Padesát odstínů šedi) v téhle knize hlavní hrdinka nečeká v koutě na prince svých snů. Musí bojovat. A Jess skutečně bojuje. Svým nezdolným optimismem, vírou v lepší zítřky i chytrými poznámkami, které má na pana Nichollse.

Mezi mé nejoblíbenější pasáže se zařadila část, kde Jess a pan Nicholls tráví noc v autě, popíjejí víno a vyprávějí si o svém životě. Jejich dialog naplno ukazuje, že ačkoliv někdo nosíme hodinky od Cartiera a někdo máme v kapse tak akorát starou Nokii, naše životy jsou si v lecčem podobné. Všichni jsme lidé a ani ten zdánlivě nejdokonalejší život není bez poskvrnky.

Nemějte od knihy očekávání jako od Než jsem tě poznala, protože tahle kniha vás k slzám nepřiměje, jde spíš o dílo, které vám vykouzlí úsměv na tváři a dá vám důkaz, že dobří lidé ještě nevymřeli. Jeden plus jedna putuje do mé knihovničky a já už se těším, co si pro nás autorka a nakladatelství Ikar připraví příště :)

Autorka recenze: Alice Blažková

Jeden plus jedna