Komplet Aby dětem chutnalo 1 + 2

V těchto dnech Petru Fořtovi vyšel nový titul K čemu jsou diety, založený na skutečnosti, že každý člověk je jiný a každému tudíž vyhovuje jiný způsob stravování.

* Co jste měl včera k snídani?

Střídám dva typy snídaně -sladkou a slanou. Slaná, to jsou dva nasucho opečené krajíce bezlepkového chleba potřené kozím sýrem se sušenou vepřovou nebo hovězí stoprocentní šunkou. Sladká verze je moje specialita - mleté oříšky všeho typu, mletá semínka všeho typu, sušené ovoce, strouhaný kokos a ovesné vločky spařím horkou vodou, přidám trochu bio jogurtu a navrch bio javorový sirup. Ale to není návod k použití. Někdo totiž nevezme do úst kozí sýr a alergikům nemusí vyhovovat oříšková směs...

* Naťukl jste tady lepek. Je skutečně takovou hrozbou, jak se všude píše?

Prakticky u každé potraviny lze najít dvě skupiny lidí - jedna ji doporučuje, druhá kritizuje. Někteří mí kolegové lékaři říkají, že lepek vyvolal neoprávněnou hysterii, že pouze celiaci jej nesmí jíst, čímž ovšem ignorují existenci potravinových intolerancí. Různé vědecké publikace dokazují, že minimálně dvacet procent populace má skrytou intoleranci na lepek. A důsledkem je potom nadváha, špatné trávení, syndrom dráždivého střeva...

* Ale pro zbylých osmdesát procent obyvatelstva lepek nepředstavuje hrozbu žádnou?

Ne. Ovšem tak to je se vším. Lidé, kteří vedou život bez lepku, vám řeknou, jak se cítí báječně, což je ale podle některých odborníků logické. Začali totiž přemýšlet o tom, co jedí, a tím pádem konzumují méně. Výživa většinové české populace je založena na pečivu. V tom tkví dost zásadní problém.

* Ono to je asi nejrychlejší...

Přesně tak. Jinými slovy: hlavně nevařit, protože na to nemáme čas! Z pečiva se dají udělat různé sendviče nebo plněné bagety. A pečivo je samozřejmě normálně lepkové, protože bezlepkové stojí třikrát víc. A lidé šetří. Šetří na jídle, kdežto na mobilech ne. To je první problém - a tím druhým je fakt, že co se týče obsahu sacharidů, je bezlepkové pečivo stejné, ne-li horší než běžné pečivo.

* Čím se liší vaše kniha K čemu jsou diety od stohů dalších o zdravém vaření a dietách?

Hodně doktorů, kteří píšou knihy o zdravé výživě, si s prominutím neumí uvařit ani nudle, takže recepty nechávají na nějakých kuchařkách, třeba z televize. A pak vznikají neuvěřitelné blbosti! Každý člověk je trochu jiný, má jinou genetickou výbavu, podle níž se dá blíže určit typ stravování, který mu sedne nejvíc. V mé knize tuhle metabolickou typologii najdete.

* Jaký máte názor na paleo dietu? Moje šéfová si ji chválí, ale někdo jiný mi zase říkal, že když potom člověk zase nasadí pšeničné výrobky a začne se stravovat normálně, tak hrozně nakyne...

Především - největší problém vzniká ústním podáním, čili stylem „jedna paní povídala". Takhle funguje každá dieta. Ale paleo dieta není dieta. Je to nesprávně přeložené slovo „diet", které v angličtině znamená výživa. Dieta je krátkodobé přijímání specificky upravené stravy, zatímco paleo stravování je dlouhodobý proces, životní styl. Paleo je moderní výstřelek postavený na tom, že naši prapředci údajně jedli zdravěji... Problém je, že jsme po svých předcích zdědili různé typy genové výbavy. Nikdo z nás není totožný s někým druhým, varije šílené množství. Existují ale jakési základní principy, které nás rozlišují. Také o paleo je v mé knize řeč.

* Takže chcete říct, že pro někoho může být paleo skvělé, druhému může spíše ublížit?

Ano, to chci! Jinými slovy: každý člověk by se měl stravovat podle své genetické výbavy a podle svého metabolického typu. Metabolický typ se dá určit buď na základě systému dotazníků, který jsem sestavil, anebo se po odebrání trochy tkáně provede genetické vyšetření. Je velice přesné a na jeho základě zjistíte, jaký jste metabolický typ.

* Co dál ve vaší knížce čtenáři a čtenářky najdou?

Kniha K čemu jsou diety je postavená hodně kriticky. Ke každému stravovacímu stylu jsem si řekl svoje. A vše, co v ní píšu, je podložené vědecky, takže si za tím stojím. To není plácání typu „nejlepší je smíšená strava", abychom náhodou někoho neurazili. A protože jsem původně sportovní fyziológ, tak jsem si dovolil tam něco napsat také o správném cvičení. Spíš jako motivaci.

* Platí tedy, že pro každou skupinu lidí je vhodnější jiný druh cvičení?

Ano, ale není to dogma. Já jsem realista. Devětadevadesát procent lidí neví, jaký jsou metabolický typ. A když někoho víc baví kulturistika, i když by mu víc pomohla jóga, nemá smysl ho do toho nutit. Je dobře, že dělá aspoň něco. Pro ženy je obecně lepší častější cvičení s nižší intenzitou, protože mají jiné hormony a menší schopnost stavět svalovou hmotu. Bohužel většina lidí nedokáže cvičit ani půl hodiny týdně.

* To je podle vás největší problém?

Největší problém je pohodlnost. Pohodlnost cvičit, pohodlnost uvařit zdravé jídlo. Lidé by chtěli, aby jim všechno přivezli už připravené přímo na stůl. Na některých je úplně vidět, že chodí za privátním poradcem jen proto, aby si sami před sebou udělali alibi. Ve dveřích už říkají: „Já vím, že bych to neměla dělat..." Pak jim odpovím: „Tak proč to děláte, když to víte?" Lidská pohodlnost je skutečně nejhorší!

* Jedna moje kamarádka začala být veganka, což mi přijde extrémní. Vegetariánství ještě chápu, protože tam jsou vajíčka, jogurty, mléko a tak dál, ale veganství...

Jasně, to je špatně. Zvlášť, když s veganstvím neumíte zacházet. Lidi většinou znají jen princip a dál už skoro nic. Princip většiny diet není špatný, ale často je špatně interpretovaný. Veganství však není dieta, ale výživový styl.

* Máte doma nějaké kuchařky, ze kterých vaříte obzvlášť rád?

Nemám doma žádné kuchařky. Vařím od svých patnácti let, tedy už přes půl století, pořád podle sebe...

* Jaká jídla rád vaříte?

Třeba indiánskou rýži s divokým lososem. Ne tím vykrmeným z farem. Divoký losos je něco úplně jiného! To máte jako rozdíl mezi masem vepřovým a masem z divočáka. Hodně lidí si myslí, že všechny ryby jsou zdravé, ale to není pravda. Ryby jsou zdravé, jen když jsou zdravé. Když pocházejí z čistých vod, což už se píše na obalech, tak zdravé jsou. Nejlepší jsou studenovodní mořské ryby, mají v sobě speciální látky, aby nezmrzly, a ty jsou pro nás velmi zdravé.

* A něco sladkého?

Sladké nevařím skoro vůbec.

* Proto během rozhovoru jíte cheesecake?

Tam je tvaroh! Pořád lepší tohle za třicet korun, než jít na pizzu. Nesrovnatelně lepší. Tady máte příklad, jak řešit situaci, když má někdo málo času nebo je na cestách. Když jsem na cestách, tak si nevařím ani nechodím do hospod, protože by se mi neudělalo dobře. A za ty prachy? V takovém případě - jako třeba dneska - jsem částečně o hladu nebo jen o cheescaku, popřípadě si dám místo jídla panacottu.

* Tedy radši nejíte, než byste si vzal něco nezdravého?

Ano, hladovka je jednou za čas zdravá. Zvlášť pro lidi, kteří se systematicky cpou. Sám třeba bývám o hladu jeden až dva dny v měsíci.

* A když jdete s kamarády nebo na rodinnou oslavu do restaurace?

Tak se snažím vybírat věci nejmíň závadné. Jak nejsem vegetarián, tak si klidně objednám jenom dušenou rýži a americké brambory! Samozřejmě, jsou to samé sacharidy - ale co? Jednou za měsíc? Nebo naopak si třeba jednou za měsíc dám kančí řízečky, ty milujú. Samozřejmě člověk musí vědět, kde je dělají férovým způsobem...

* Děti a zdravá výživa... Lze vést v době, kdy jsou obchody plné sladkostí a rychlého občerstvení, děti ke správnému způsobu stravování?

Víte, bohužel málokterá maminka cíleně učí svoje děti vařit. A přitom je stačí jenom pozvat ke spolupráci! Třeba naše malá strouhá mrkev, mixuje tvaroh, míchá oříšky a já jí říkám, co je co. Ona to ochutná syrové, pak uvařené, a najednou jídlo umí. Mým snem je zavedení předmětu výživa už od první třídy základní školy. Děti by se pak třeba samy začaly ptát: „Paní učitelko, proč je v jídelně k tý omáčce bílej knedlík, když jsme se učili, že není zdravej?"

* Vaše mínění o školních jídelnách je...

To nejhorší. Jsem skeptik, snaha tam asi je, ale všechno je o lidech. I z mála peněz, které jídelny mají, se dá dobře vařit. Jenže začnete dobře vařit a bude malér! Děti si začnou stěžovat, že jim to nechutná, protože nejsou na něco takového zvyklé z domova, rodiče si začnou stěžovat, že dítě chodí domů hladové a dojídá se rohlíkem - no bodejť, když doma rohlíky jsou! Ale pak zase vidíme druhý extrém - rodiče, kteří čtou Meduňku a podobné časopisy...

* Takže na jedné straně jsou stravníci z fastfoodů a na druhé straně vidíme ty, co zdravou výživu přehánějí?

Ano, takzvaní ortorektici. Ortos znamená jiný, takže „jinožrouti". To jsou lidi, kteří se snaží žít zdravě, což je velmi správně, ale zblbnou z toho. Nastudují něco jen velice povrchně a vezmou si do hlavy, že správné je třeba jedině veganství. Pak v jednom časopise píšou, že lepek je zlo, v dalším, že to je blbost. V jednom časopise, že mléko je zlo, v dalším, že je zdravé. V obchodech se zdravou výživou často vídám ženy, které na první pohled tápou, nevědí, co si mají koupit. Výživa je životní potřeba, jenže každý člověk má jiný způsob života...

Zdroj: 15.3.2016  Naše rodina - Radek Blažek

Přidat komentář