Návrat slov

Příběh o nadané dívce Heloise, zloději srdce Abélardovi a jejich synovi Astralabovi, který byl počat ze zapovězené lásky a nezažil pocit mateřské náruče ani rodinného krbu. Ze začátku to vypadalo na starodávné klišé, které však Goce Smilevski protkal takový množstvím hlubokých myšlenek, že každého musí něčím nadchnout a zasáhnout ho na nejslabším místě.

Až mě překvapilo, jak mi hrdinové přirostli k srdci!

Čtenář s každou větou touží po tom, aby hrdinové konečně nalezli štěstí. Tragičnost však prostupuje celý příběh a má svůj smysl. Návrat slov je taková ta kniha, po jejímž dočtení se vám slov paradoxně nebude dostávat. Opravdu velmi milé překvapení, ke kterému se budu – nejen díky útlosti knihy – vracet. Věřím, že pokaždé tam najdu něco navíc, něco, co člověku dá prožít nefalšovaný pocit zmaru i naděje (copak oba pocity nepatří k životu stejně?).

Láska vyhasla. Ona je jako plamen, který je třeba udržovat. Láska je plamen, který se udržuje a přenáší z duše do duše, z pokolení na pokolení. Matka ten plamen přenáší na dítě. A pokud dítě nemá matku, plamen lásky přenášejí ti, kteří o dítě místo matky pečují. A pokud ani oni mu nepředají lásku, pak mu ji musí předat někdo jiný, dokud se ten plamen může stále ještě vznítit v jeho nitru. Povídá se, že jsou barbarské a pohanské kmeny, které nikdy nevěděly, co je to láska. Ty mohly také své nejbližší předat jako oběti svým falešným bohům.

Říkalo se a možná se ještě říká, že Balkán je rozbuškou mnohých nepokojů kvůli množství národnostních a etnických menšin. Díky tomu odtud ale také poslední dobou přicházejí opravdu zajímavé literární kusy. Knihy, které nás obohacují něčím staronovým. Výjimkou není ani tato kniha od Makedonce Goce Smilevskiho, který do Návratu slov dokázal dostat silný prožitek, a přitom vše zůstalo velice odtažité. Nechte se pohltit ohněm, který ve vás rozvíří emoce jako letní bouře...

Autor recenze: Josef Němec

Návrat slov