Lady Susan

Příběh „Lady Susan“, který wiki uvádí jako jediný autorčin krátký román, bude čtenáře překvapovat minimálně ve dvou záležitostech. Jednak stylem, kdy autorka používá na celou knihu formu dopisů. Za druhé pak samotným vyzněním a obsahem knihy. Zatímco jsem spíše zvyklý na hrdinky ze zchudlých středních vrstev potácejících se mezi city jejich srdce a podlehnutím společenským pravidlům tehdejší, muži ovládané společnosti, ve svém románu v dopisech nám předkládá postavu atraktivní, sebevědomé ženy, charakterizované v knize jako „největší koketa v Anglii“.

Lady Susan, mladá vdova, která jen vlastně hledá svoji zajištěnou budoucnost. Ovšem zcela nepřijatelným způsobem, za použití nejen svého intelektu, ale hlavně osobitého sexappealu. Nepřijatelným, přímo skandálním způsobem tak rozvíjí poklidnou hladinu vyšší společnosti.

Jednačtyřicet dopisů psaných několika aktéry celého skandálního dramatu, které vybrala Austenová jako vždy velmi umně, nejen pro zatraktivnění děje, ale i jako možnost nahlédnout na různé charaktery společnosti vyžívající se v jemných nuancích a pravidlech, či do londýnských a venkovských sídel. Zajímavé je i vyobrazení mužů, přestože jsou středem „svárů“, není zde jediný výrazný, s dovolením bych řekl, že pouze jako „trubce“, lehce ovlivnitelné koketním pohledem. Jsou sice „hlavy“, ale ženy jsou ten „krk“, který hlavou otáčí.

Přes všechnu onu koketnost a skandálnost, je „Lady Susan“ opět obrazem tehdejší společnosti a jejích pravidel, viděných z pohledu žen. Forma dopisů k tomu vytváří dojem až konverzačního dramatu, jenž výborně podtrhuje atmosféru toho příběhu.

Nové vydání těchto „jímavých, rozverných, nabytých radostí, smutkem, flirtem i opravdovou láskou“ jednačtyřiceti dopisů, nám přináší ve svém vlastním překladu majitel nakladatelství Čas Josef Pepson Snětivý v roce 2015.

Autorem recenze je Bohdan BoboKing Volejníček

Přidat komentář