V lese visí anděl

Celým Norskem otřásají zvláštní vraždy malých holčiček v předškolním věku. Někdo je unáší, zabíjí, obléká do panenkovských šatiček a nakonec pověsí v lese na strom. Na krk jim navíc zavěsí cedulku s nápisem "Cestuju sama".

Samuel Bjørk se v žánru severských krimi příliš nesnažil objevit nové téma, naopak se drží osvědčeného pilíře vražd malých dětí. Toto téma však obohacuje o nové prvky, díky nimž se čtenář ani na moment nenudí. Přispívá tomu také trend page-turner, kterého se autor drží. Kniha má krátké kapitolky zakončené v provokativním stylu, takže je čtenářova zvědavost podnícena na maximum. Odrhnout se od příběhu je proto mnohdy víc jak složité.

Zdařilý rozjezd, který navnadí

Čtenáři v hodnocení nešetří chválou. Tento bestseller se pyšní mnoha superlativy a uznáními. Jen málokdo tvrdí, že je příběh přeceňovaný, ale já jsem bohužel jednou z nich. Začátek je přitom famózní! Šokující vraždy nemohou nechat chladným snad vůbec nikoho. K případu je povolána bývalá vyšetřovatelka Mia, která se na norské samotě zrovna chystá spáchat sebevraždu, a která kdysi v týmu patřila ke skutečné špičce. Z drobných střípků dokázala rozluštit nerozluštitelné. Autor popisuje její psychologické pochody a rozpoložení poměrně zdařile, takže je čtenářům možná i bližší, než Holger Munch, vedoucí policejního týmu vyšetřovatelů, který má rád matematické hádanky a cigarety.

Trochu jiné vraždy

Vraždy dalších holčiček jsou zinscenované trochu jinak a původní námět působí záměrně vykonstruovaný. Obsah knihy je přeplněn postavami, které se v příběhu objevují často jen nahodile a vlastně docela zbytečně. Výrazná spojitost s křesťanskou sektou a dalšími prvky v knize chybí a spousta věcí působí naprosto nadbytečně. Tato "vata", jíž je kniha V lese visí anděl plná, je sice napínavá, vysoce čtivá, ale de facto zbytečná, bez jasnějších souvislostí. Prvotní motiv kultu zůstává nevyužit, což je obrovská škoda.

V lese visí anděl

Vaše cena: 234 Kč Koupit

Vyšetřovatel Holger Munch je vykreslen jako "otylý inteligentní dobrák, co denně vytahá stovku cigaret", a mimo vřelý vztah ke své vnučce na něm není nic vyloženě sympatického a dokonce ani profesně světoborného. V podobném světle je vykreslena také Mia, kterou autor představil jako geniální vyšetřovatelku, ovšem během vyšetřování jsme byli svědky především převážně toho, že právě teď už je něčemu na dosah nebo že její mysl je zrovna teď kvůli depresím, požívání prášků a alkoholu lehce zamlžená. Nemám ráda vyšetřovatele - supermany, ale toto bylo opravdu trochu málo.

Abych jen nehanila, tak rozhodně musím říci, že knize nechybí přednosti v podobě napětí a čtivosti. Člověk doslova obrací stránku za stránkou s velkou zvědavostí. Nechme se překvapit, v jakém duchu se ponesou další připravované díly této série!

Autorkou recenze je Andrea Simoglu