Domácí stránka › Žánry › Populárně naučná › Právo, sociologie › Postkoloniální myšlení V - Psanci této země

Postkoloniální myšlení V - Psanci této země

Nakladatel:	-
Série:	Postkoloniální myšlení (5.díl)
Jazyk:	česky
Pořadí vydání:	1.
Rok a měsíc vydání:	2015/07
Počet stran:	294
Typ, vazba:	Kniha, paperback
Formát, hmotnost:	131 × 207 mm, 560 g
Více podrobností

Klubová cena:	210 Kč
Běžná cena:	~~280 Kč~~
Ušetříte:	70 Kč
Kolik zaplatím za dopravu? Informace o dopravě Osobní odběr - Zásilkovna: od 49 Kč Kurýr - WE\|DO: od 79 Kč Kurýr - PPL: od 79 Kč ČP - Balík do ruky: od 69 Kč

- +

Přidat do košíku

	Skladem u dodavatele
	Expedujeme do 8 prac. dnů.

Informace o dostupnosti

Zboží skladem u dodavatele obvykle zajistíme a předáme dopravci do 8 pracovních dnů. Pokud se jedná o cizojazyčný titul, který je skladem v zahraničí, může se doba dodání prodloužit na 60 dní.

Poslední změna: 18.04.2024 20:10

Sledovat titul
Recenze (0)
Odkazy a akce (0)
Komentáře (0)

Anotace

Psanci této země Frantze Fanona jsou psychiatrickou a psychologickou analýzou dehumanizačních vlivů kolonizace na jednotlivce- muže a ženu, a na národ, ze kterých plynou širší sociální, kulturní a politické důsledky příznačné pro vznik sociálního hnutí za dekolonizaci osoby a lidu. Francouzský název knihy Les damnés de la Terre pochází z úvodních slov Internacionály, levicové hymny 19. století. V úvodu knihy Psanci této země z roku 1961 podpořil filozof Jean-Paul Sartre Fanonovu obhajobu spravedlivého násilí kolonizovaných proti kolonizátorovi jako nezbytnou pro jejich mentální zdraví a politické osvobození. Sartre následně použil tento úvod v Kolonialismu a neokolonialismu (1964), politicko-filozofické kritice francouzského kolonialismu v Alžíru. Politické zaměření textu je zřejmé již v první kapitole nazvané „Concerning Violence“ (O násilí), kde Fanon kritizuje kolonialismus a jeho postkoloniální odkaz, pro který je násilí prostředkem katarze a osvobození od statusu koloniálního subjektu. Kniha Psanci této země prostřednictvím kritiky nacionalismu a imperialismu představuje diskuzi nad osobním a společenským duševním zdravím, diskuzi nad tím, jak je jazyk (slovo) využíván k ustavení imperialistických identit, jako je kolonizátor a kolonizovaný, s cílem naučit a psychologicky zformovat původního obyvatele a kolonizátora do jejich příslušných rolí otroka a pána, a diskuzi nad rolí intelektuála v revoluci.