Pařížské rekviem

Skvěle zvládnutá hrdinka Nathalie Airellová. Psychologicky propracovaná do sebemenšího detailu, proto je snadné, představit si ji vedle sebe. Její schopnost – zvládnout napodobit každý cizí rukopis – jí mnohdy pomůže a zachrání, jindy dostane do velkých problémů. Právě ona je stěžejní postavou celého příběhu, který odsýpá a zbytečně se nevleče.

Velice záhy jsem si ale oblíbil i její mladší sestřičku Suzanne i nastíněný osud jejich problémového bratra, kteří by možná zasloužili trochu více prostoru. Pomyslné druhé housle pak hraje Nathalien bývalý milenec Adrien de Gresset, který mi byl svým chováním od začátku nesympatický, stejně tak jako Kapitán.

Zbožňuji historické romány, které jsou zasazeny do míst, kudy kráčela evropská historie. Paříž devatenáctého století je vykreslena perfektně. K tomu tragická láska několika propojených postav, nějaká ta detektivní zápletka a neustálý prožitek ze situací, kterých jsme svědky. Líbí se mi, že autorka líčí osudy jednotlivých hrdinů, na nějaké zdlouhavé popisování tady prostě není čas!

Díky Emmě Riedové jsem se utvrdil v tom, že česká literatura může v klidu konkurovat i zahraničním dílům podobného ražení. Riedová si totiž na nic nehraje. Duše spisovatelky i dobře využitý jazyk je cítit všude, což tomu přidává opravdovou nadprůměrnost.

Toto mlčení vzdalovalo zádumčivou dívku ještě více ostatním lidem než její vzdorná povaha a ona se uzavírala do nedobytné pevnosti tajností a lží. Její svět se rozpadal na několik příběhů a nikdo neznal všechny, nikdo nevěděl, kým vším je, co prožívá, o čem sní. Nikdo ji neznal v úplnosti. Nikdo snad kromě Adriena, kterého nenáviděla.

Moje první setkání s Emmou Riedovou tedy nebude poslední! Byla by škoda si něco podobného nechat ujít. Díky nakladatelství Knižní klub, že jí dalo šanci a nám možnost, setkat se s její nesmírnou fantazií v knihách. Nenech nás, Emmo, dlouho čekat!

Autor recenze: Josef Němec

Pařížské rekviem