Generace Beatles 2 aneb Cestou do krematoria

Anotace

Ukázka z textu

Nejdražší Shorty,
předem mého dopisu přijmi ode mě srdečný pozdrav. Dnes jsem měl k obědu maso! Všechno jsem to snědl a ještě jsem si přidal!
Jsou Vánoce. Nejkrásnější svátky. Jsem, jak víš, s polovinou rodiny na chalupě, kde je alespoň20 cm sněhu, do toho prší a stále taje! Sakra! Užiju si při tom odporném globálním oteplování ještě někdy ladovské Vánoce? Co mi zvedá náladu, je fakt, že v sobotu 21. prosince v 18:11 se začalo vracet slunce. Včera byl Štědrý večer – dostal jsem váhu! Mám se zlobit?
Jsem už čtrnáct dní členem velké rodiny cukrovkářů. Není to na píchání, ale prášky jsem dostal. Volal jsem to jako prvnímu Gekovi, se kterým soutěžím. Petr vedl na prášky 6:5 a má cukrovku už přes rok. Teď jsem to srovnal a stav je nerozhodný! Myslím, že zase půjde do čela, až přihlásí do soutěže prášky, co dostal na mrtvici. Připouštím, že je ve všem lepší, inu pětinásobný bavič roku! Volám mu skoro denně, ale plete si slova a já z toho mám legraci. Nejsem si jistý, jestli si ze mě nedělá srandu, protože ví, že to všechno vykecám v deníčku.
Pamatuji si tolik Štědrých večerů... Včera jsem si vzpomněl na jeden z nich, kdy jsem psal text ,,Pohřeb přítele“, a jak mě to samotného dojalo. Jako bych předvídal Jirkův nešťastný skok do Dunaje.
Bilancuji na Vánoce víc než na Nový rok. Když se podíváte na začátek knihy, začíná 9. červencem – až sem do 24. prosince – vidíte, kolik jsem toho napsal...? Je to dost?