13 hodin

Dvě kamarádky z Ameriky, Rachel a Erin, vyrazily společně s celým zájezdem do Afriky, aby si daly pauzu od studií a změnily prostředí, ve kterém žijí. V Jihoafrické republice je však dostihne jedna z krutých událostí, jež byla předtím Erin svědky a natočila ji. A pak je Erin před zraky kamarádky násilně na ulici zavražděna. Ulice Kapského Města tak znovu barví krev.

Rachel se dostává do nebezpečí a utíká před těmi, co i ji chtějí zabít. Nemůže věřit nikomu, včetně policistů, ostatních bělochů a černochů. Nikdo Rachel stejně neuvěří a Stolová hora, která se ve městě tyčí, neskýtá již tolik úkrytů. Dokáže se zachránit? Přežije? Nebo bude muset vydat nahrávku s vraždou u jezera Karibu a zemřít?

Čerstvě povýšený kapitán Benny Griesel proto musí společně s novým týmem, který je tvořen z těch nejlepších, ale zatím nezkušených, řešit vraždu i hledání zmizelé dívky. Navíc ho trápí vlastní problémy, které už nějaký čas naštěstí neřeší alkoholem. Najde Rachel ještě živou? Kdo od policie donáší hlavním pachatelům?

*

Rachel Andersonová ležela na břiše za hromadou polen, bezmocná a zoufalá.
Něco ji nepříjemně tlačilo do břicha, ale ona se ani nepohnula. Už se nedokázala dál bránit sebelítosti: přemohla ji a ochromila. Neplakala: jako by jí slzné kanálky úplně vyschly. Dýchala rychle a mělce a zírala do pilin, nic však neviděla.
Myšlenky se jí zastavily. Nevěděla, co dál, zabouchly se jí dveře ke všem únikovým cestám, zbývala jí jen tato jediná možnost, ležet tady ve stínu jako bezmocná ryba na suchu.
Jejich hlasy už neslyšela. Odešli někam nahoru. Možná natrefí na její stopy a půjdou za ní až sem. Všimnou si nedokončené garáže a pochopí, že to je příhodný úkryt, a pak se podívají za hromadu polen a jeden z nich ji chytí za vlasy a podřízne jí krk. Asi už by ani nekrvácela, nic v ní nezůstalo. Vůbec nic. Ani hrůza z toho obřího nože: vzpomínka na něj už v ní nevzbouzela přívaly adrenalinu.
Kdyby tak byla doma.
Zpočátku nezřetelná touha ji pomalu ovládala – z mlhy se postupně nořil rozmazaný obraz bezpečí a odněkud z dálky slyšela otcův hlas. „Neboj se, zlatíčko, už se ničeho neboj.“
Kéž by ji tak držel v náručí. Schoulila by se mu na klín s hlavou pod jeho bradou a zavřela by oči. To je to nejbezpečnější místo na světě.
Dech se jí zklidnil a myšlení se jí rozjasnilo. Dostala instinktivní a iracionální nápad vstát a zavolat otci.
On ji zachrání.

*

Autor pro mě naprosto neznámý a prostředí jeho knihy taktéž. Jižní Afrika, černoši, běloši a turisté. Jak málo stačí k tomu, aby Deon Meyer vytvořil naprosto skvělou a možná i trochu banální zápletku, která vyústí v takový humbuk a poprask. Děj odsýpá naprosto dokonale, jen mi chyběl detailnější popis lokality a osob. Na druhou stranu byla dána čtenáři možnost zapojit ve velké míře vlastní fantazii, což také není špatné. Dobrá volba! Nejspíš jen na krátko sbohem s tímto spisovatelem.

Autor recenze: Josef Němec