První dojmy

Druhá časová rovina příběhu se odehrává v současnosti. Hlavní postavou je mladá Sophie Collingwoodová. Zbožňuje knihy a přes prázdniny pracuje v knihovně v Christ Church v Oxfordu. Při jedné procházce potkává mladého Američana Erica Halla. Její první dojem z mladého muže pro něj není příliš lichotivý. Nemyté vlasy, rozdrbané oblečení... prostě „hajdalák". Velice ji překvapí, když zjistí, že Eric zná její nejoblíbenější spisovatelku Jane Austenovou a dokonce její díla i čte. Přesto je Sophii na jednu stranu nesympatický.

Po smrti milovaného strýčka Bertrama se Sophie odstěhuje do jeho bytu v Londýně. Přes velké zoufalství ze strýcova skonu má radost, že může pracovat v antikvariátu. Jednoho dne se v obchodě objeví fešný Winston Godfrey. Má zvláštní požadavek. Hledá knihu, kterou napsal v podstatě neznámý autor a navíc 2. vydání. Jedná se o Malou knihu alegorických příběhů, kterou napsal jakýsi Winstonův předek Richard Mansfield. Kromě zájmu o knihu se začíná zajímat i o Sophii.

Druhý den čeká Sophii v práci překvapení. Majitel antikvariátu jí oznámí, že se ráno zastavil nějaký pan Smedley, dřív prý navštěvoval obchod pravidelně. K Sophiinu překvapení shání tutéž knihu jako Winston. Také 2. vydání.
V čem je ta kniha tak zvláštní? Proč chtějí oba právě druhé vydání? Když později mluví Sophie s dotyčným mužem v telefonu, je jí okamžitě jasné, že hledaná kniha musí být něčím výjimečná. Proč by Sophii jinak pan Smedley vyhrožoval a zastrašoval ji?

Sophie začne po neznámé knize pátrat. Spolu s hledáním knihy vyvstávají na povrch další nezodpovězené otázky. Opravdu zemřel strýc Bertram náhodným pádem ze schodů? O tom pochybuje Sophie od samého začátku. Zajímá se o ni Winston kvůli ní samé nebo jen z důvodu, aby byl co nejblíže hledané knize. A co Eric? Píše jí dopisy, protože k ní něco cítí anebo je za jeho zájmem něco úplně jiného? Postupem času se Sophie dozvídá také velmi zajímavé detaily ze života její nejoblíbenější spisovatelky.

První dojmy, román, který začíná jako romantický příběh, postupně nabírá styl lehkého detektivního žánru. Je psán velice čtivě, pro mě nejzajímavější byly především pasáže o Jane Austenové. Její díla jsem dosud nečetla a rozhodně mě tato kniha na ně hodně nalákala.

Jako mínus příběhu, ze svého čistě osobního hlediska, bych viděla občasné projevy Sophie, ať už její myšlenkové pochody nebo některé části dialogů v poslední třetině knihy. Prostě jsem jí nevěřila, neseděly mi k ní. Najednou to byla úplně jiná dívka. Konec dle mého názoru byl příliš pohádkový, až kýčovitý. Přesto se mi příběh líbil a doporučila bych ho ke čtení. Svým způsobem mě pohladil po duši.

Ještě bych upozornila na jednu drobnou nesrovnalost v anotaci, která pozornému čtenáři jistě neunikne. Víc k danému psát nebudu, i když by asi nešlo o spoilery, ale buď tu drobnost čtenář objeví či ne. Na jednu stranu je to i trošku sporné. Každý uvidí sám.

A malá rada nebo snad připomínka na konec... nedejte na první dojem. Všechno může být úplně jinak.

UKÁZKA:
Sophie se domnívala, že je to určitě nějaký Ital či Španěl, nebo přinejmenším chlapík z jižníKalifornie, dokud ji nepozdravil s přízvukem, který poukazoval přímo na Mayfair.„Dobré ráno. Předpokládám, že jste slečna Collingwoodová."
„Předpokládáte správně," řekla Sophie. „Ale odkud znáte moje jméno?"
„Vaše jméno zná v Cecil Court zjevně kdekdo," řekl muž.
„Gusty obešel celou ulici a chvástal se, jakou má novou zaměstnankyni. Já jsem Winston. Winston Godfrey. Těší mě." Napřáhl ruku a Sophie se na ni ustrašeně podívala. Ruka byla teplá, suchá a silná a Sophie se přistihla, že si představuje, jaké by to bylo, cítit ji na zádech.
„Jestli tomu dobře rozumím, vy jste ta pravá osoba, se kterou si můžu pohovořit o nakladatelích z osmnáctého století."
„Nechápu, kde jste na tohle přišel," řekla Sophie. „Pracuju tu sotva týden."
„Pro Gustyho možná pracujete týden, ale z toho, co říká každý druhý knihkupec v Cecil Court, vyplývá, že jste tady víceméně vyrostla."
„To je sice pravda," řekla, „ale co se týče osmnáctého století, chybí mi příslušná odbornost. Zajímám se spíš o viktoriánskou dobu."
„Podívejte se, slečno Collingwoodová..."
„Můžete mi říkat Sophie."
„Tak tedy Sophie. Jde o to, že sháním jednu dost obyčejnou knihu, a buď to můžu začít vysvětlovat některému z té kohorty chlápků středního věku navlečených do tvídu, kteří fungují v téhle ulici, anebo si příjemně popovídám s krásnou mladou dámou v čísle sedm. Zkuste se vžít do mé situace. Co byste na mém místě udělala vy?"
Sophie cítila, jak se červená.

Autorka recenze: Šárka Fofoňková
Zdroj: Můj knižní ráj