Intimní rodinný thriller

Smith celý svůj příběh zasadil do dvou míst, jež se vzájemně prolínají ve vyprávění a nemohou existovat jedno bez druhého. Dvě sobě si naprosto rozdílná místa nezvolil autor bezmyšlenkovitě. Anglie a švédský venkov mají působit jak v příběhu protichůdně, tak i na čtenáře samotného. Místa každé zasazené v jiné přírodě, s jinou mentalitou obyvatel a v neposlední řadě s jinými problémy.

Právě z Anglie se odstěhují na švédský venkov rodiče hlavního hrdiny knihy Daniela. Ten má dojem, že život rodičů plyne v pořádku. Ovšem poslední telefonický rozhovor s jeho otcem vše změní. Otec Danielovi oznámí, že jeho matka fantazíruje a že vidí hrozné věci. Tato jedna věta roztáčí kolotoč obvinění, intimních informací a zpřetrhá veškeré nitky rodinné pospolitosti.

Kniha je vyprávěna úsporným stylem v krátkých větách, jejichž čtení umocňují velmi krátké kapitoly. Prolínání dvou zeměpisných oblastí, naplněných v nich odehrávajícími se příběhy, je velmi nenásilné a čtenářům snadno uchopitelné. Může za to vypravěčův jazyk. Ten i přes to, že je plný detailů a propracovaně na sebe vrstvených událostí, je srozumitelný.

Sžít se však s příběhem není zase tak jednoduché, jak by se zdánlivě mohlo zdát. Maminka hlavního hrdiny přiletí ze Švédska zpět do Anglie se slovy, aby naopak nevěřil otci, a začne vyprávět příběh, v kterém otec ani matka přestávají být někým, kým je jejich syn znal. Uvěřitelnosti vyprávění nepomáhá fakt velmi značného skepticismu samotné matky. Její zahořklost a neustálé obviňování prakticky všech okolo a přesvědčování Daniela o jakémsi spiknutí, jež stále nijak nepodkládá jasnými důkazy, ale pouze říká, že se ke všemu dostane, hraje na nervy jak hlavnímu hrdinovy, tak čtenáři. Otec v knize působí mnohem vyrovnaněji, rozumněji a jistěji ve vyprávění událostí. Události jím popsané nabývají realističtější kontury.

Tom Rob Smith napsal knihu o tajemství. O tajemství, jež rodiče skrývali před synem a o tajemství, které možná mělo zůstat skryto. Rodiče se odstěhovali z Anglie na švédský venkov ze synovy nepochopitelných důvodů. Někdy je možná lepší pátrat, než se neptat. Jejich nový život však nenabral jimi vytyčený směr. Tajemný venkov s ještě tajemnějšími událostmi vypráví matka synovi do nejmenších detailů. Její vrstvení událostí s rozvláčným popisem však čtenáře nejednou nudí. Autorovi použité motivy nejsou bohužel také nikterak novými a v tomto typu literatury ojedinělými. Znalý čtenář tak začne ke konci knihy tušit rozuzlení. Překvapení na konci příběhu se tak nekoná.

Nejedná se o brutální, krvavý thriller jako v případě autorovi prvotiny Dítěte č. 44. Tentokrát autor postavil svoji knihu více na psychologickou rovinu, díky které ukazuje vztahy mezi rodiči s dětmi, jenž mohou být opravdu někdy až velmi vyhrocené. Ovšem plochost postav a jejich nejasná motivace jsou velkou záhadou pro čtenáře i po přečtení poslední věty knihy. Možná to byl však autorův záměr, nechat vše obestřeno tajemstvím.

Farma

Autorem recenze je Jan Hübsch

„Tati?“

„Volám kvůli matce… Není v pořádku.“

„Je nemocná?“

„Fantazíruje - vidí hrozné, hrozné věci.“

„Danieli, poslouchej mě pozorně… Volám z telefonní budky… Tvůj otec s tebou už určitě mluvil. Všechno, co ti ten člověk řekl, je lež. Nejsem šílená. Nepotřebuji doktora. Potřebuji policii. Za chvilku nastoupím do letadla. Počkej na mě na letišti…“

Právě takto - dvěma zcela rozdílnými telefonáty - začíná nejnovější kniha anglického spisovatele Toma Roba Smitha nazvaná Farma. Smith jako absolvent Cambridge studoval dále v Itálii a rok navštěvoval kurzy tvůrčího psaní. Jeho románová prvotina situovaná do Ruska minulého století a inspirovaná skutečným případem sériového vraha Andreje Čikatila nazvaná Dítě číslo 44 se setkala s nadšenou kritikou a v loňském roce vznikla i její filmová adaptace v produkci Ridleyho Scotta. Ve dvou volných pokračováních - románech Utajovaný projev a Agent 6 - Smith potvrdil svůj um.

Jeho nejnovější kniha Farma je skokem do poněkud odlišných vod. Tentokrát Smith zavádí čtenáře do odlehlých koutů současného Švédska. Hlavním hrdinou příběhu je mladý Daniel, jehož rodiče se ani ne před rokem odstěhovali z Londýna na švédský venkov, kde za výhodných podmínek koupili jednu starou farmu. Daniel je v přesvědčení, že jim tam nic nechybí, že si užívají v klidu zasloužené penze.

Když během jednoho dne vyslechne dva zcela protichůdné telefonní hovory, jeho představy o rodičovské idyle se začínají bortit jako domeček z karet. Matka za ním přilétá ze Švédska se znepokojivým vyprávěním o dění posledních měsíců, o údajném zločinu, k němuž na venkově mělo dojít, a především s tvrzením, že otec je součástí celého toho spiknutí. Má s sebou důkazy, zná detaily… Kde v tom všem se ale ukrývá pravda?

Smith upoutá svým vyprávěním čtenáře už od první stránky. Děj řadí do krátkých kapitol a po velkou část mu dává formu jakéhosi rozhovoru Daniela s matkou. Nutno ale dodat, že na to jak je matčino vyprávění po celou dobu poměrně dost podrobné, odnesla to bohužel závěrečná část až zbytečně moc velkým osekáním. Pár stránek navíc a trochu podrobnějšího rozpisu by nebylo na škodu.

Během čtení vyvstává několik otazníků. Je matka vůbec důvěryhodnou osobou, resp. spolehlivou vypravěčkou? Komu věřit, a kdo neříká pravdu? Smith si čtenářovu pozornost drží bez výrazného zakolísání po celou dobu. Ačkoli profilace postav není až tolik hluboká a víceméně pro čtenáře zůstávají všichni zúčastnění až do konce spíše hádankou (což může být jasný autorův záměr), atmosféra příběhu je víc než hutná.  Osamělost švédského venkova, k tomu pár povídaček o trollech, minulost obestřená tajemstvím…

Farma je zajímavý a místy mrazivý psychologický thriller psaný ve svižném tempu, který se ve velké míře zabývá vztahem rodičů a dětí. Napětí, dilema, a možná i překvapivé vyústění…

Autorka recenze: Eva Šamánková

Farma

Tom Rob Smith se do našich podvědomí zapsal skvělou, mrazivým thrillerem Dítě číslo 44, prvním dílem brilantní trilogie o Lvu Děmidovovi. Nasadil si laťku skutečně vysoko, povede se mu ji překonat?

Smithova Farma se odehrává ve dvou časových rovinách a na dvou místech – současnost v anglickém Londýně, minulost na švédském venkově. Pokud se řekne Farma, většina z nás si představí červeně natřenou dřevěnou stodolu s bílými rámy, která stojí uprostřed divoké přírody poblíž jezera či řeky. A pokud se řekne Švédsko, automaticky se nám začnou vybavovat děsuplné vraždy, zvrácení vrazi, rafinované a komplikované zločiny typické pro skandinávskou literaturu. V obou případech se Farma nevzdaluje pravdě, naopak je kombinací obého.

Danielovi jednoho dne zavolá otec, že se něco hrozného stalo s jeho matkou Tilde. Utekla ze svého rodného Švédska do Anglie za svým synem s taškou prapodivných důkazů a deníkem. Protože jemu jedinému může prozatím věřit, rozhodne se mu přednést vše, co se ve Švédsku stalo. Uzavřou se v bytě Danielova přítele a pomalu odkrývají jednotlivé vrstvy života, ke kterému se jeho rodiče ve stáří uchýlili. Jenže nic nebylo tak, jak si představovali. Pod marcipánovou polevou vysokého dortu se skrývá náplň z ponížení, příkoří, hnusu lidských povah a skutečnosti, přivádějící Tilde k šílenství, že jí nikdo nevěří.

Smith oproti Děmidovově trilogii zvolil jiný styl popisu i vyprávění. Farmu vypráví Daniel, modrooký, lehce kučeravý homosexuální blondýn. Kdo něco o autorovi četl, okamžitě ho napadne, že by on mohl být tou hlavní postavou. Přece jen Tilde, Danielova matka, je Švédka, která si vzala za manžela Angličana, a syna vychovávala v Anglii. Fakta, která rovněž odpovídají stručné biografii samotného autora.

Nicméně Daniel není jediným vypravěčem. Popisuje ze svého pohledu pouze to, co se odehrává v Anglii. Zápisky z deníku, tedy události ve Švédsku, vypráví naopak sama Tilde.

Smith se tak prudce odpoutal od předchozí tvorby. Skutečnost, pocity, myšlenkové pochody a pocity popisuje věcně, stroze, jde přímo k jádru a někdy prosté sdělení zasáhne čtenáře víc než květnatý popis. Navíc Smith opět potvrdil, že je mistr slovní zásoby a neotřelých přirovnání, která se tak často neobjevují. Udržuje čtenáře v napětí do poslední chvíle, načež v naprosto nečekaný okamžik vytáhne na světlo skutečnou pravdu. Pravdu, které nebudete chtít věřit, protože je příliš děsivá.

Farma ukrajuje z naší čtenářské trpělivosti, kousek po kousku, dokud nás dokonale nenapne jako kšandy. Farma má totiž jednu zvláštnost, jakou lze vidět například ve filmu Loft. Drobí jednotlivá vodítka, snaží se někam navést, a když už si čtenář myslí, že vše chápe, ví, oč jde, příběh se otočí jako Rubikova kostka a nic najednou nedává smysl. Další přirovnání by si zasloužila k filmu Nelítostná rasa. Snímek stejně jako Farma poukazuje na vymezenou společnost, pevně semknutou. Jakýsi kmen s tajemstvím, který mezi sebe nehodlá pustit vetřelce, což je kdokoli zvenčí, kdo se snaží zapadnout, natož odhalit to, co se tak úzkostlivě snaží skrýt.

Tom Rob Smith své nové postavě připravil skutečně nelehký úkol. Rodiče jsou obvykle ti nejbližší lidé, kteří se v našich životech pohybují. Máme tendenci jim bezmezně věřit. Koho si však vybrat? A kde je vlastně ta skutečná pravda a tajemství „švédského kmene“? To se dozvíte, jen pokud si přečtete Farmu!

Hodnocení: 80%

Autorka recenze: Petra Kůtová

Farma

Hned od začátku dobře rozehraný příběh, kdy vás prostě zajímá, kdo z nich má nakonec tedy pravdu, jestli obviňovaná matka Tilde nebo její manžel Chris. Daniel však sám neví, co se mezi rodiči mohlo stát, vždyť ještě donedávna to byl tak úspěšný pár, zároveň se ale obává toho, že se navíc zhroutí i představa rodičů o něm samotném. Nežije totiž se slečnou, ale s přítelem Markem.

Zajímavé prostředí švédské samoty okořeněné záhadnými dívkami Frejou a Miou, které dodávají příběhu notnou dávku tajemna. Řádky se čtou jedním dechem, dokonce ani na chvíli nepochybujete o ničem, co je zde napsáno. Příjemné je i to, že kapitoly nejsou nikterak obsáhlé, takže můžete od toho kdykoliv odejít, pokud vás to ale pustí.

Mně to šlo poměrně těžko, protože jsem chtěl vědět, jak vše vyvrcholí. Sympatickou postavou pro mě byla právě Tilde, která je zde vykreslena opravdu výborně. Ostatní jí tu dělají tzv. druhé housle a přišlo mi, že jsme se o nich poměrně málo dozvěděli, dokonce i o samotném Danieli, kterému je vše sdělováno. Škoda!

*

Máma vstala, otevřela kredenc, chvilku v něm hledala, než našla cukr, pak si hrst nabrala a opatrně ho přede mnou vysypala na stůl, dlaní ho rozhrábla do rovnoměrné vrstvy. Špičkou prstu nakreslila doprostředka jemným bílých krystalků tvar ostrova.

…Pokud jde o sex, víš, o čem lidi sní víc než o čemkoli jiném? Aby měli nějaké vlastní soukromí, prostor, kde můžou dělat cokoli a okolní svět se o tom nikdy nedozví.

*

Minul mě fenomén knih tohoto autora a po Farmě toho možná i začnu více litovat než kdy předtím. Tom Rob Smith dokáže udržet každého v pozoru a přitom nepoužívá žádné složitosti, prostě se vcítí do jednoho hrdiny a vypráví to z jeho pohledu natolik bravurně, že mu vše musíte sníst i s navijákem. Viděl jsem jeho zfilmovaný příběh Dítě číslo 44, nemohu soudit, jestli se scénáristi odklonili nebo ne, ale mně se to líbilo, protože to mělo hloubku a vnitřní sílu, kterou to na diváky přeneslo. V tom je právě to kouzlo tohoto spisovatele, hodí na vás proud emocí, které on chce.

Autor recenze: Josef Němec

Farma

Slovo farma máme obvykle spojené s výsostným splynutím s přírodou. Se soběstačností – vypěstujeme si vlastní ovoce, zeleninu, odchováme vlastní slepice na vajíčka, krávu na mléko a na maso. A ačkoliv jde o tvrdou práci, jde o jakýsi protiklad stresujícího života (a kancelářské práce) ve velkoměstě.

S touto představou si postarší pár Tilde a Chris zakoupí farmu uprostřed překrásného švédského venkova. Tady budou moci pečovat o svou zahrádku a rybařit v řekách plných lososů… Nikoho nebudou potřebovat, vystačí si sami s tím, co jim země nabídne. Jenže ouha! Záhy po příjezdu na svou farmu zjišťují, že je tady něco v nepořádku. Když devětadvacetiletý Daniel své rodiče po mnoha měsících znovu vidí, jejich život je převrácený naruby: otec tvrdí, že matka přišla o rozum, matka namítá, že otec lže.

Co se na farmě stalo tak strašného?

Tahle otázka je pověstné mlýnské kolo, které roztáčí čtenářovu fantazii, a na které Tom Rob Smith staví napínavý děj. Zvolil zvláštní způsob vyprávění, děj zpětně vypráví matka Danielovi, takže velká část knihy je v du formě. Čtenář se vlastně prolíná s Danielem – uvěříme matce, nebo shledáme, že je skutečně šílená, jak tvrdí otec?

Knihu jsem začal číst asi o půl čtvrté odpoledne. V šest hodin večer jsem byl téměř v polovině, aniž bych se zvedl a šel si pro svačinku nebo pro něco k pití. Farma si mě k sobě připoutala jako zámek, který Danielova matka musí přeseknout, aby se dostala k jádru spiknutí, které podle ní zachvátilo navenek poklidnou švédskou vesničku.

Farma je kniha postavená na střetu silných osobností. Hodně důležitý je motiv konfliktu novousedlíků – Danielovi rodiče – s těmi, kdo vesnici obývají už celé generace. Ten konflikt je děsivý: odvrácené pohledy, sousedské naschvály… Na vesnici jsem nikdy nebydlel, ale vždycky, když jsem jel navštívit babičku, jsem na sobě cítil pohledy vesničanů – napůl zvědavé, napůl pohrdlivé, takže jsem se s postavami dokázal ztotožnit.

Předchozí kniha, kterou jsem od Toma Roba Smithe četl, Dítě číslo 44, se mi taky líbila, ale Farma je mnohem lepší. Čtivější, napínavější, nesnaží se tolik šokovat, jde „jen“ o hodně mrazivé vyprávění sousedského pekla a toho, že každá mince má dvě strany.

Autor recenze: Jiří Bejček

Farma