Rudý kapitán

Příběh začíná nálezem lebky bývalého kostelníka při rekonstrukci hřbitova. Dělníci ji objeví zcela náhodou, ovšem k jejímu nálezu ihned pozvou policii. V lebce je totiž zaražený hřebík. Po bližším zkoumání se přijde na to, že patří kostelníkovi Karolu Kloknerovi, který měl před sedmi lety zemřít na infarkt. Krauz s Burgerem se tak pouštějí do pátrání, při němž zjišťují, že neexistují žádné dokumenty o úmrtí kostelníka. Otazníků vyvstává celá řada. Bližší ohledání ostatků navíc ukazuje k jasnému faktu krutého mučení. Ostatky mají rozdrcená chodidla a stopy po jehlách zasouvaných pod nehty. Stopy vedou k příslušníkovi STB, jež byl přezdíván Rudým kapitánem. A to právě proto, že když končil výslech tak měl „ruce rudé až po lokty“.

Další v češtině vydaná kniha tajemné postavy slovenské literatury Dominika Dána svým příběhem nejvíce připomíná knihu Uzel. Jedná se totiž o „politický“ příběh. Detektivové Burger s Krauzem rozplétají nitky, jenž vedou ke vysokým komunistickým činitelům, jejich nemilosrdným přisluhovačům a vykonavatelům „práva“ a v neposlední řadě k církevním hodnostářům, kolem kterých se příběh točí.

Kniha má spád a příběh plyne rychle. Autentická atmosféra s přesnými popisy detektivního pátrání je u Dominika Dána standardem. Ani v knize Rudý kapitán tak nechybí. Každou svou knihou čtenáři přibližuje také určitou dobu československých dějin. Příběh Rudého kapitána se odehrává v roce 1992, tedy v době kdy se rozdělovalo Československo. Autor však kromě tohoto historického faktu také do zápletky zakomponuje historickou linku o templářích, což děj naruší a v podstatě nikam neposune. Je to na škodu, protože Rudý kapitán je kniha, z dosud vydaných nakladatelstvím Slovart v České republice, nejakčnější. Akci Dán skvěle kombinuje se slovními přestřelky detektivů a jimi proslovenými vtipy.  Čímž hutný děj a tíživou atmosféru minulosti zjemňuje.

Dominik Dán opět dokazuje, že patří k tomu nejlepšímu v detektivním žánru u nás a na Slovensku.

Autorem recenze je Jan Hübsch
hubsch-cz.webnode.cz

Přidat komentář

Čtvrtý, do češtiny upravený, román slovenského spisovatele Dominika Dána vydalo právě teď nakladatelství Slovart. Nese název Rudý kapitán a opět se v něm setkáváme s třicetiletým detektivem z oddělení vražd Richardem Krauzem, který tentokrát spolu s kolegou Burgerem řeší případ mající počátky v dávné historii.

Dominik Dán na začátku uvádí, že v románu použil písemné záznamy pracovníka bývalé Státní bezpečnosti s krycím jménem „ViktorCe“, povýšeného v roce 1988 za mimořádné zásluhy při obraně socialistické vlasti do hodnosti podplukovníka in memoriam. A dodává: „Veškeré materiály byly použity s laskavým svolením jeho manželky. K zveřejnění jejího jména jsem souhlas neobdržel. Chce se totiž ještě těšit ze svých vnoučat…“

Při rekonstrukci hřbitova objeví dělníci zcela náhodou lebku se zaraženým hřebíkem. Ostatky patří bývalému kostelníkovi místního kostela Karolu Kloknerovi, jenž před sedmi lety zemřel na infarkt. Tedy údajně. Duo detektivů Krauz – Burger se pouští do pátrání a velmi rychle před ním vyvstává mnoho otazníků – v evidenci totiž chybí veškeré dokumenty o Kloknerově úmrtí. Ohledání ostatků navíc ukazuje, že nebožtík byl před smrtí krutě mučen. Rozdrcená chodidla, stopy po jehlách zasouvaných pod nehty…

Stopy čím dál silněji ukazují k bývalé StB (opravdu už je jen minulostí?), k církvi a k muži zvanému Rudý kapitán…

…Rudý kapitán… bestie… víte, proč měl takový jméno? Protože když končil výslechy, měl ruce červený až po lokty!

Oproti předchozím Dánovým knihám je Rudý kapitán ryze „politický“, resp. „za vším hledej komunistické pohlaváry, nemilosrdné přisluhovače nebo církevní hodnostáře“. Zápletka je vystavěna chytře, kousky skládačky do sebe pěkně zapadají. Dánovi se znovu daří si čtenáře zaháčkovat a napínat ho až do samotného závěru. I navzdory tomu, že k jakémusi rozřešení dochází dříve, než s poslední kapitolou. Z některých scén doslova běhá mráz po zádech. Příběh působí velmi reálně, autentická sálající atmosféra je pro Dána už snad osobní povinností. Humorné a ironií nabité vtípky, i slovní přestřelky protagonistů zase s jistotou polechtají bránici a poslouží k potřebnému odlehčení.

Příběh je čtivý, má spád, úder v dialozích i akcí nabité scény, které rozproudí v čtenáři adrenalin. V určité části knihy je jinak komplexní zápletka protažena novou linkou až do dávné historie. Je to sice zajímavé, ale poněkud navíc. Děj by se bez toho směle obešel. Méně je někdy více. Nad tím se ovšem dá lehce přimhouřit oko.

Dominik Dán zkrátka psát umí. A to zatraceně dobře!

Autorka recenze: Eva Šamánková

Přidat komentář