Pod sněhem

Celá kniha se odehrává během jednoho dne, kdy se tři sestry vydají k rodičům na oslavu narozenin jejich otce.
Nejstarší Olina žije sama se synem Oliverem. Je úspěšná v práci, má chůvu, o víkendu si užívá mateřství.
O rok mladší Blanka je prostě mamina. Dvě dcery (starší než Olík), a norovorozený syn, pracovně vytížený manžel, pes, domácnost, vaření.
O několik let mladší Kristýna je svobodná, bezdětná, ve vztahu se ženatým mužem.
Olina, Blanka a Kristýna se spolu s dětmi, psem a Kristýninou kocovinou nacpou do sedmimístného Blančina auta a vyrazí směrem k rodičům.
Je zima, všude sníh. Všechny tři sestry jsou něčím podrážděné, ať už osobními starostmi, pozdním odjezdem, nebo faktem, že se Olinin velký dárek už prostě do auta nevešel… Do toho děti, smrdící pes a odlišné výchovy Blanky a Oliny…

Úžasné na vyprávění Petry Soukupové je to, jak dokáže přeskakovat z myšlenek jednotlivých postav do současné přímé řeči. Tu neohraničují žádné uvozovky, ale přesto je z textu zcela jasné, co je co. Díky tomu se dozvídáme nejen o aktuálních starostech každé z nich, včetně Blančiných dcer, i když pozornost se soustředí především na dospělé aktérky příběhu, ale také o jejich dětství či vztahu s otcem.

Cesta autem je prokládána i myšlenkami a vzpomínkami jejich matky, která očekává jejich příjezd. V hlavě se jí honí myšlenky na seznámení s otcem, vztah notně poznamenaný jeho matkou,  původní představy o životě konfrontované se skutečností…

V podstatě ne zrovna šťastné osudy všech zúčastněných podává autorka stylem, který mě neskutečně bavil a mnohokrát mě přiměl k úsměvu. Jako pracující matka a manželka jsem se dokázala vžít do pocitů všech tří sester i jejich matky. Nejspíš proto mě jejich vnitřní monology tolik bavily.

Autorkou recenze je Lenka Mynaříková

Přidat komentář