Jsou světla, která nevidíme

„Válka, uvažoval Etienne, je jako bazar, kde se obchoduje s životy jako s kterýmkoli jiným zbožím – čokoládou nebo kulkami nebo padákovým hedvábím.“

Slepá dospívající dívka Marie-Laure LeBlancová a novopečený voják Werner bez rodinných kořenů z Německa nemají zdánlivě nic společného, a přesto si jejich osudy jdou naproti. K tomu si připočtěte zajímavé prostředí a předmět nebývalé finanční i psychologické hodnoty. To přináší nově přeložený spisovatel do češtiny Doerr.

„Je správné dělat něco jenom proto, že to dělají všichni ostatní?“

Málo postav, ale zdařilý psychologický progres; dobře poskládaný příběh s trochu rychlejším koncem, který mohl být více rozepsán, a to ačkoliv některé pasáže mohly být úplně vyřazeny, jiné více rozšířeny. Přesto jsou to jen nepodstatné výtky, která nikomu nezabrání k tomu, aby si čtenáři užili vyprávění osudů lidí ve francouzském přístavním městě během druhé světové války, ale i nepřátel z řad nacistických pohlavárů.

Dlouho mě tak nic nezasáhlo. Přitom člověk slyšel nebo četl podobné věci již mnohokrát. Jenže tento autor dokáže barvitým způsobem vést naše myšlenky a nutit nás k zamyšlení, i když pokaždé jen krátce, neboť kapitoly jsou příjemně málo obsáhlé. Ale každému se nezavděčí.

*

„Jako šnek,“ slyšela Etienna za dveřmi jejího pokoje. „Je tam zalezlá jako šnek.“

Ona se ovšem zlobila. Na Etienna, že dělal tak málo, na madame Manecovou, že dělala tak moc, na otce, že tu není s ní a nepomáhá jí pochopit svou nepřítomnost. Na své oči, že jí zradily. Na všechno a na všechny. Koho by napadlo, že láska dokáže člověka zabít? Celé hodiny klečela sama v šestém patře u otevřeného okna, kterým dovnitř dul ledový vítr od moře, a postupně ztrácela cit v prstech položených na modelu Saint-Malo. Na jih k Dinanské bráně, na západ k Plage du Môle. Zpátky do Rue Vauborel. S každou vteřinou Etiennův dům víc a víc chladnul, jak se jí otec vzdaloval a vzdaloval.

*

Druhý měsíc roku 2016 je v plném proudu a konečně jsem se dostal ke svému poslednímu knižnímu dárku, který jsem našel pod stromečkem. Pro mě nepopsatelně kouzelný příběh z pera amerického autora, kterého jsem díky brněnskému nakladatelství Moba mohl poznat. Neznám snad ani tolik superlativů, které mi kanou na jazyk, protože dílo Jsou světla, které nevidíme naprosto jedinečným požitkem, který hluboce zasáhne srdce mnohých čtenářek, ale i čtenářů. Možná se některým přeci jen bude zdát, že kniha ničím nepřekvapuje, přesto se podle mě Anthonymu Doerrovi podařilo pohrát s jazykem i dějovými zvraty tak ladně, že nebylo těžké splynout s příběhem z doby druhé světové války. Zaslouženě je ověnčen Pulitzerovou cenou, ačkoliv největší odměnou pro autora bývá stejnak čtenářská základna, kterou jistě bude mít i u nás nakonec velmi širokou.

Autor recenze: Josef Němec

Přidat komentář

"Žij věrně, bojuj odvážně a umírej se smíchem."

V Německu žije chlapec jménem Werner Pfenning se svou sestrou Juttou v sirotčinci. Ve Francii žije dívka jménem Marie-Laura LeBlanc, která žije pouze se svým otcem.
Werner, i když je sirotek, je velmi výjimečný. Hlavně tím, že dokáže zprovoznit všechny možné i nemožné kousky rádia. Jednou to tak udělá a zaposlouchá se do mužského hlasu, který mluví francouzsky a promlouvá o všemožných záhadách pro děti.
Marie-Laura žije se svým otcem v Paříži. Otec je hlavní klíčník v muzeu, kde s ním Marie-Laura tráví veškeré volné chvilky. V šesti letech oslepne, tak ji otec vyřeže ze dřeva mapu města, aby se vždy v pořádku vrátila domů, aby za každých okolností našla cestu zpátky tam, kam patří.
Muzeum taky není jen tak obyčejné, ukrývá drahý kámen, Moře plamenů, který podle starodávné legendy dává svému majiteli sílu a věčný život...

"Myslíte, madame, že v nebi opravdu pohlédneme do očí Bohu? - Možná. - A co když je člověk slepý? - Řekla bych, že jestli Bůh skutečně chce, abychom něco viděli, tak to uvidíme."

Přichází studený vítr od moře, mračna se stahují.... a začíná válka. Postihne oba hlavní hrdiny. Werner narukuje do války, nejdříve do školy pro bojovníky, poté se ocitá přímo v terénu. Marie-Laura utíká před válkou se svým otcem z Paříže do městečka San-Malo, kde žije její rodinný příbuzný a u kterého hledají oba azyl a úkryt před válkou.
Válka je v plném proudu, Werner se ocitá ve wermachtu, objíždí Ukrajinu, Polsko, Rusko a spolu s několika dalšími vojáky hledá protivníky pomocí rádiových vln. Jak se říká, co se v mládí naučíš.. A Werner toho využil na 105% a jako odborník na slovo vzatý hledá všechny, kteří by mohli jeho Německu uškodit.
Marie-Laura se ocitá u strýčka, který jim poskytl azyl a zažívá nemalé útrapy. Když zmizí její otec, neví kam se poděl, poté zmizí i její strýc a ona zůstává na všechno sama.
A stále svou velkou roli zde hraje kámen jménem Moře plamenů...

" Otevřete oči a dívejte se jimi, než se zavřou navždy"

Možná bych mohla odvyprávět celý příběh, ale ošidila bych vás o nádherné pocity, které vám tato kniha dá. I přes některé hrůzy, jenž se odehrávají v knize, mám z ní pocit, milý, uspokojivý, potutelný úsměv mi vykouzlila na tváři. Příběh sám o sobě je báječný.
Při popisech se budete koukat chvílemi do prázdna a představovat si, jak cítíte slanou vůni moře, jak vám vítr čechrá vlasy, jak bojujete o kousek tepla nebo jak cítíte, že chcete vodu, musíte se napít.

Kniha je nádherná a je mi naprosto jasné, proč Pulitzerovu cenu získala. Tato kniha si to zaslouží.

Četli jste Vypravěčku od Jodi Picoult? Já ano. A taky jste o ni poté dokázali mluvit dlouhé minuty a hodiny a pořád jste měli pocit, že je to málo, že máte stále co říct? Já ano. A u této knihy tomu je stejně. Mám pocit, že musím každému říct, co čtu, o čem to je, proč to čtu, kde se vzal příběh Marie-Laury a Wernera, jak to s nimi dopadlo. Co válka? Co všechno změnila a nezměnila.
Mám pocit, jako bych tím, že o knize nemluvím ji ubližovala. A právě proto, tato recenze je trochu jiná než předchozí všechny dohromady. Žádné oficiální anotace. Jen a jen čistě můj názor a mé pojetí příběhu. A víte proč? Protože si to kniha zaslouží.

Věřím, že s knihou budou spokojeni všichni. Počínaje vaší babičkou, maminkou, tatínkem a ostatními členy rodiny. Ale hlavně s ní budete spokojeni vy. Protože se v tomto příběhu ukazuje, že i v lidech, kteří jsou vychováváni k páchání "zla" a "nedobrých" skutků se najde trocha krásy a naděje, že někdo takový vám dokáže pomoct a možná změnit život, tam je. V lidech, kteří jsou zdánlivě odkázáni na pomoc ostatních se najde dost odvahy a sil postavit se sami na vlastní nohy, ba co víc, udělat něco výjimečného, něco, co možná změní osud... A hlavně, i když je válka, ne všechno ovládají bomby, děla, miny, kulomety, pušky, zbraně a hrubý hlas....

Děkuji nakladatelství MOBA za poskytnutí tohoto zážitku a všem, opravdu všem, vřele doporučuji si tuto knihu přečíst.

Autorkou recenze je DariDerek, www.databazeknih.cz

 

 

Přidat komentář