Hon na ovci

Román lze vnímat jako jakýsi úvod k poetice Murakamiho pozdějších děl, jakými jsou například Konec světa & Hard-boiled Wonderland nebo Sputnik, má láska. Už v něm se objevuje téma vnitřního exilu, který hlavní postava (v tomto případě dočasně) volí poté, kdy svět, který doposud znala, získá nové, matoucí rozměry. V případě bezejmenného hrdiny z Honu na ovci odstartuje proces útěku do sebe sama zvláštní prosba. Jeho dávný přítel ho požádá, aby v pojišťovacím časopise otiskl fotografii ovce. Nedlouho poté hrdinu kontaktuje zmocněnec vlivného japonského byznysmena a chce, aby ovci vypátral. Pro jeho šéfa je životně důležitá. Hrdina tak putuje na ostrov Hokkaidó, na němž se roztáčí spirála podivných událostí, ze které není možné uniknout.

Proces poznávání a vyrovnávání se

Murakamiho překladatel Tomáš Jurkovič v doslovu píše, že cestu do nitra ostrova lze vnímat jako proces poznávání a vyrovnávání se s temnou kapitolou japonské minulosti, konkrétně pak s obdobím divokého kolonialismu 19. století, který vyústil až v konflikt druhé světové války.
V tomto ohledu Hon na ovci připomíná román Srdce temnoty Josepha Conrada, na který Murakami několikrát naráží. Japonský autor však na rozdíl od Conrada nelíčí šílenství očima vnějšího pozorovatele, ale nechá nahlédnout do hrdinovy psychiky napřímo.
Ten klesá do jejích temnějších, kalnějších vod lehce, přirozeně a jeho vnímání světa se proměňuje pozvolna. Jen v tomto stavu jakéhosi rozšířeného vědomí totiž může pochopit, co vlastně ona tajemná ovce znamená a proč je tak důležitá. Ze snahy vypátrat zvíře se pak stává zápas o to, jak se neztratit v nově otevřených dimenzích. Pokud se někdy s nadsázkou říká, že někteří spisovatelé píšou stále dokola jednu a tutéž knihu, u Murakamiho se dá mluvit o opakujícím se ústředním charakteru – zdánlivě letargickém mladém muži, který toho od života mnoho nečeká, a pokud tomu bylo někdy jinak, tak už si na to nevzpomíná. Na takový typ hlavní postavy narazí čtenář třeba již ve zmíněné knize Sputnik, má láska, ale také v Norském dřevě nebo Na jih od hranic, na západ od slunce.
Hrdinové, kteří se podobně jako sám spisovatel narodili těsně po druhé světové válce, jsou generací, jež se vymezuje vůči chybám svých rodičů a zároveň si připouští, byť neochotně, vědomí jakési národní historické viny. Její členové na ni reagují především tím, že se po studentských bouřích v šedesátých letech uzavírají do svých odpolitizovaných soukromých světů.
Hon na ovci je v tomto ohledu, na rozdíl od jiných Murakamiho knih, ke své hlavní postavě vstřícnější. Její závěrečné symbolické gesto můžeme číst jako snahu o vykoupení hříchů předků.
Doposud pasivní hrdina se po přechodné bolestné fázi balancování na hraně psychického zdraví stává velmi aktivním, připraveným nést zodpovědnost za sebe i za druhé.
V tomto ohledu se jedná o překvapivě smířlivou knihu a skvělý, originálně pojatý vhled do uvažování příslušníků japonské poválečné generace.

Zdroj: 2.5.2016  Právo - Klára Kolářová

Přidat komentář

Murakami psal text v osmdesátých letech, ale vzhledem k tomu, že Česko si kocovinu z konzumu a kapitalismu prožívá se zpožděním, rezonuje docela dobře. Próza zrcadlí základní pocit nudy a nesmyslnosti života. Mladý muž se potácí od ničeho k ničemu, až se setká s bizarním mafiánem, který mu částečně vyhrožuje a částečně ho prosí, aby za velkou odměnu vyhledal záhadné zvíře, ovci se znakem na hřbetě.

Ale proč? 

Ale proč? Ptá se zasmušilý mladý muž. Pořádného vysvětlení se mu nedostane, stejně jako čtenáři. Dozvídáme se jen náznaky, že tajemná ovce nějak ovládá byznysmeny a formuje politiku. Pravděpodobná interpretace je, že ovce symbolizuje hamižnost, militarismus a kapitalismus, který se stal tak efektivním, že už se v něm nedá žít. Ovce lidem „sedne na mozek”, píše doslova Murakami.

Hon na ovci je absurdní detektivka, kde jen máloco dává jasný smysl. Detektivka, kde nejen nedojde k chycení a potrestání pachatele, ale ani se pořádně nedozvíme, co se vlastně stalo. Někteří asi román spojí s magickým realismem, stejně tak by bylo možné tvrdit, že se inspiroval u Kafky.

Hrdina odjíždí do tajemných hor vyhledat ovci a přitom s ironií komentuje dějiny, kolonizaci, válku, japonskou vinu za různé zločiny. V textu defilují postavičky jako z hororu (ovčí mužík) nebo mrtvý kamarád Myšák a čtenář si nikdy nemůže být jist, zda vidí realitu, nebo halucinace.

Cesta za ovcí je pro hrdinu i cestou za vlastní identitou, za smířením se sebou. Něčeho nakonec skutečně dosáhne. Mrazivé odcizení, které dominuje celému románu, se v závěru zvrátí v nečekaně hřejivý náznak naděje. Hledač ovce si uvědomí, že má kamaráda Džeje, který provozuje malý bar, a jde si s ním popovídat. Nabídne mu pomoc a na pláži pak prožívá něco jako katarzi.

Na Murakamiho jde o román až nečekaně japonský. V jiných textech se autor dotýká spíše západních témat a má poměrně západní vidění světa. Prakticky žádné kulturní překážky čtenáři neklade. V případě Honu na ovci je možné říct, že kdo si ho chce skutečně do hloubky užít, potřeboval by zřejmě hlubší zájem a znalosti o detailech japonské kultury a dějin.

Hon na ovci je třetí Murakamiho kniha. Vyšla v roce 1982.

Zdroj: Stanislav Dvořák novinky.cz - 3.5.2016

Přidat komentář