Child 44

Spisovatelé jsou různí a rozhodně nikoho nepřekvapí, pokud jsou třeba stydliví a moc toho nenamluví. Jejich doménou je ostatně psaní a čtenářům úplně stačí, když se jako skvělí vypravěči projevují především na papíře.

Tom Rob Smith, to je něco úplně jiného. Své příznivce, kteří se na něj včera přišli podívat do Velkého sálu Městské knihovny, už od začátku besedy překvapoval dokonale kamarádským přístupem, byl prostě okouzlující. Na každou otázku odpovídal s lehkostí a vtipem, a ochotně, jako kdyby ji slyšel poprvé.

Na úvod velmi pobaveně vyvrátil legendu, podle níž napsal svůj debutový román Dítě číslo 44 právě v Praze. „Vůbec nechápu, odkud se to vzalo. Až v rámci příprav a výzkumu jsem tam zajel, ale to už jsem dávno věděl, o čem chci psát. Rozhodně to nebylo tak, že bych se procházel Prahou a najednou bych dostal ten nápad a pustil se do psaní.“

Do Prahy se pak vrátil na natáčení filmové verze svého románu, aby chvíli pobyl s filmovým štábem a s herci. Soudě podle jeho uvolněného výrazu se tady už cítí jako doma.

Otázky z publika se jen sypaly a Tom Rob Smith odpovídal na všechno bez rozdílu, ať už se to týkalo literatury nebo politiky. Jistou kontroverzi pochopitelně vyvolala skutečnost, že byl film Dítě číslo 44 zakázán v Rusku.

„Kniha tam v překladu vyšla již před několika lety a nikdo si toho nevšiml. Nebo přinejmenším nikdo neprotestoval,“ vysvětlil ochotně. „Pak přišel film. Ten nadabovali a připravili do kin, všechno bylo hotové, když to najednou zatrhli. To muselo být rozhodnutí z nejvyšších míst. Promítání je zakázáno v Rusku, v Bělorusku i na Ukrajině.“

Přiznal, že má z toho nepříjemné pocity. Možná není důvod k obavám, ale ví toho o Rusku dost na to, aby ho teď zneklidňovala myšlenka, zda teď lidi, kteří se na přípravě verze pro ruská kina podíleli, nečekají nějaké nepříjemnosti… Bohužel se s tím v této chvíli nedá nic dělat. Film se promítat nebude, na rozhodnutí o dalším osudu knihy v ruském překladu se ještě čeká.

Uvést své nejoblíbenější autory či knihy se spisovateli moc nechtělo. „Ten seznam se pořád mění. Jsou knihy, na které moc rád vzpomínám, jako třeba Hrabě Monte Christo, to jsem prostě nemohl pustit z rukou, jinak je to různé.“ Navíc čte hodně, takže se to rychle střídá. Každopádně nejšťastnější je, když mu někdo knihu doporučí: „Vidět to nadšení v něčích očích, to je skvělý pocit. To jednoduše chcete okamžitě zjistit, co se jim na té knížce tak líbilo.“

Všímavý moderátor komentoval taky fotky z tisku, na nichž Tom Rob Smith pózuje před svou knihovnou – a knihy má seřazené podle barev! Jak k tomu přišel?

„Prostě to líp vypadá,“ zasmál se sympatický spisovatel. „Ale taky vám to nabídne trochu jiný pohled na knihy. Začnete si všímat, že třeba skoro žádná beletrie nemá zelený obal. Zelené jsou jenom knihy o zahradničení nebo o přírodě. Pak je hodně žlutého sci-fi.“

A taky by se takhle dal vymyslet nějaký marketingový tah. Pokud je tak málo zelené beletrie, pak by tu vaši jednu bylo v obchodě moc dobře vidět!

Rozpovídali jsme se tak bezstarostně, že nás museli utnout organizátoři – nastal čas rozloučit se s autorem knižní předlohy a  podívat se v exkluzivní předpremiéře na film. O tom, co můžete čekat od filmové předlohy, se dozvíte v článku od Rádi z Knižního klubu (už brzy!).

Česká filmová premiéra byla stanovena na čtvrtek 28. května, tak se nezapomeňte podívat do programu a zajít si na to. Rozhodně je to nezapomenutelný zážitek.