Krev na sněhu

Seznamte se - to je Olav Johansen, nájemný zabiják. Hrdina nové knihy Krev na sněhu norského spisovatele a mistra severské krimi Joa Nesbøho.

Než se ovšem pustíte do čtení, zkuste na chvíli zapomenout na skvělého antihrdinu Harryho Holea, jímž se Nesbø světově proslavil, protože v opačném případě byste mohli být z jeho nové knihy mírně zklamáni. Olav je totiž naprosto jiný než Harry, i když vám bude možná navzdory mnoha záporům stejně tak sympatický. Především je to ale sám Nesbø, kdo je nový a zcela odlišný od toho, jak ho známe – ať už stylem, formou či rozsahem.

Stěžejní zápletka knihy Krev na sněhu je poměrně jednoduchá. Olav Johansen se živí jako nájemný zabiják a ve své branži platí za spolehlivého. Problém nastává ve chvíli, kdy dostane od šéfa nový úkol – zabít jeho nevěrnou manželku. Olav zadání splní, ale úplně jinak, než měl. A od té chvíle se stává terčem on sám…

„Co to máš na kalhotách, Olave, to je… krev? Proboha, vždyť ty jsi zraněný. Co se ti stalo?“. Tvářila se tak popleteně a rozrušeně, až se mi chtělo smát. Nedůvěřivě, skoro vztekle na mě hleděla. „Co je? Tobě to připadá legrační, že z tebe stříká krev jako z prasete? Kam tě trefili?“
„Jenom do stehna.“
„Jenom? Pokud máš porušenou tepnu, tak brzy vykrvácíš, Olave! Sundej si kalhoty a sedni si na kuchyňský stůl.“ Svlékla si kabát, který měla na sobě při mém příchodu, a vešla do koupelny. Vrátila se s obvazy, náplastí, jódem a další výbavičkou.

Olav jako hlavní postava vládne rolí i samotného vypravěče. Jde o netradiční figurku - zabiják plnící úkoly tak, jak přicházejí, výkonný, ale zároveň i jistým způsobem prostoduchý dobrák. Hovoří s jistou naivitou a neuvědomělou tragičností, díky čemuž je čtení nejen napínavé, ale i zábavné a místy nostalgické. Plné suchého humoru a ironie. Ačkoli Olav působí na první pohled jako někdo, kdo moc rozumu nepobral, v nestřežených chvílích se z něj sypou zajímavé životní myšlenky, aniž by si sám připustil a uvědomil, že tomu tak opravdu je.

Nejspíš máme všichni občas potřebu cítit, že žijeme tak, jak si představovali naši rodiče.

Děj běží v rychlém tempu a krátkých kapitolách, nechybějí tu přestřelky, zrada, sex a adrenalin. Vzhledem k tomu, že tentokrát stačilo Nesbømu k vyprávění „pouhých“ 151 stran, během nichž pádí načrtnutá linka bez zakolísání jedním směrem vpřed, nezůstalo mnoho prostoru pro jakékoliv výrazné a dobře načasované překvapení. Jenže nebyl by to Nesbø, aby si i tak neporadil. Tudíž, co je jasné „jako facka“, nakonec přece jen tak jasné není…

Kniha Krev na sněhu je podařená jednohubka, kterou servíruje „nový“ Nesbøs kvalitami toho „starého“.  I dál nepřestává bavit, napínat a překvapovat!

Autorka recenze: Eva Šamánková

* * *

Krev na sněhu

Pro jednoho ze zdejších mafiánských bossů pracuje i nás hrdina Olav, nenápadný chlapík, který se vidí jako člověk pro podsvětí nevhodný, poněvadž špatně řídí auto, je moc jemnocitný, nedovede bít ženské, a na obchod s drogami nemá matematické buňky. Jak sám sebe charakterizuje: „Přemýšlení se snažím vyhýbat, není to oblast, která by se podle mého názoru dala praktikováním vylepšit, a zkušenosti mi navíc napovídají, že zřídkakdy vede k něčemu pozitivnímu.“ Takže jediné, co se pro něj hodí, je role zabijáka. S tím myšlením to ale tak špatné není, protože právě dostal od šéfa zakázku na vyřízení dalšího „kusu“. Podezřelé ale je, že je tím „kusem k vyřízení“ je nevěrná žena samotného šéfa, a i on chápe, že být člověk s cejchem vraha bossovy manželky není pro jeho budoucí kariéru to nejlepší. A tak Olav začne v dobrém úmyslu jednat po svém, problém se snaží vyřešit z jiné strany. A zde přece jen jeho deduktivní schopnosti narazily na své limity a z lovce se stává lovná zvěř.

Už od prvních vět je čtenáři jasné, že zde najde jiného Nesbøha než v jeho sérii s Harrym Holem. Jiná doba, jiní hrdinové, jiné myšlení. Děj není nijak komplikovaný, je to prostě zabijácká poezie v jednoduchých slokách, které naprosto dokonale podtrhuje atmosféru tehdejšího podsvětí. Stylem se snad více přibližuje ke škole „drsných detektivek“ R. Chandlera, kde jsou chlapi tvrďáci, čest je nad zisky a vše se vyřeší nejlépe kulkou do hlavy, tedy nejprve střílet, a pak myslet. A díky autorově stylu psaní v tzv. ich-formě na celý tento krvavý cirkus nahlížíme očima Olava, zabijáka s dobrým srdcem, z pohledu kolegů z branže (a možná i čtenářů) tedy magora s podivnou životní filozofií.

A pokud bych měl hodnotit tuto celkem útlou krimi knihu, jež jsem pustil z rukou teprve dočtením poslední věty, tak jednoznačně 100%, či 5 hvězdičkami z 5, či jak je jinak libo. Naprosto dokonalé dílo, pro mne úžasně originální a osvěžující.

Krev na sněhu

Autorem recenze je Bohdan BoboKing Volejníček