Druhý život

Julia toho díky S. J. Watsonovi zažije nepočítaně, což je v životě naprosto normální. Dokonce skoro dobrovolně zahodí svůj v celku obyčejný život, aby přišla na to, kdo zavraždil její sestru. S tou se nesetkáváme, ale slyšíme o její lehkovážnosti během dospívání a dalších peripetiích.

„Když někdo žije, nemusíš se s ním moc vídat, ale víš, že můžeš. Pokud chceš.“

Úplně super na knize je, že každý se v některé z postav najde, i když jich tam po pravdě vůbec tolik není. Autorovi stačí pár jedinců, aby rozehrál skvělou partii! A vůbec nenudí. Dokáže totiž využít všechen potenciál – v postavách, emocích, vybraných prostředích i formou zvoleného jazyka, kterým vypráví.

Dlouho se mi nestalo, že bych si tak příběh užíval. Nemohl jsem se dočkat závěru, který mě uspokojil, i když… dalo by se říct, že tuším, jak to spisovatel myslel, ale nedozvíme se to. Je třeba domyslet si. Protentokrát mi to tak nevadilo, což se mi nestává. Mám rád, když jistě vím, jak by to mohlo být dál.

*

Vím, že kdybych zavřela oči, viděla bych to stejně zřetelně, jako by se to odehrávalo přímo před mýma očima. Rána pěstí do obličeje, kopanec. Jak to, že jsem to necítila? Měly jsme přeci mezi sebou vždycky duševní spojení; proč nás zradilo, když o něco skutečně šlo? Přerušilo se snad, když jsme si k sobě vzali Connora? Viděla bych její krev rozlitou po chodníku. Viděla bych její zlomený nos. Slyšela bych ji hlasitě křičet. Kladla bych si otázku, jestli to věděla, jestli cítila, že to je ta chvíle. Ptala bych se, jak moc trpěla. Jestli na mě myslela, a pokud ano, jestli to bylo s láskou.

*

Už předchozí dílo Dřív než půjdeš spát mě uhranulo a Druhý život je snad ještě lepší! Psychologicky propracovanější do sebemenšího detailu, aby vás drželo v napětí a jen tak nepustilo. Konečně další kniha, ke které se rád někdy vrátím, protože stojí za to, abych znovu podlehl jejímu kouzlu. I když je strašně kruté a temné.

Autor recenze: Josef Němec

Druhý život