Černobílý svět

Na čtyřechstech stranách poznáváme postupně 3 vypravěčky: stárnoucí černou hospodyni Aibileen, která žije sama a která před lety pochovala vlastního syna. Paní Skeeter, bílou slečinku, kterou vychovala černá hospodyně Constantine. Ta jednoho dne doslova zmizela ze života slečny Skeeter. Proč odešla? Kam? Proč Skeeter už nikdy nenapsala? To jsou věci, kterými si slečna Skeeter láme hlavu v touze, znovu se s Constantine setkat. Jako třetí vypravěčku nám autorka představí Minny, černou hospodyni s pusou prořízlou tak, že kvůli své hubatosti již několikrát přišla o místo. Je matkou několika dětí a manžel ji bije.

Postupně nahlížíme do domácností mladých bílých paniček, které mají černé hospodyně. Vše se odehrává v 60. letech 20. století na americkém Jihu. Otázka rasismu je v knize podávána jako něco zcela běžného, každodenního, co ani jinak být nemůže. Černé služebné vychovávají bílé děti, ty je milují a mnohdy jim říkají „mami“. Učí je na záchod, přitom nesmí používat ten stejný.

Slečna Skeeter se jednoho dne rozhodne, že o tom všem napíše knihu. Chce sepsat příběhy černých hospodyň o tom, jaké to je sloužit v domácnostech bílých rodin. Kupodivu se jí podaří přemluvit k této nanejvýš tajné akci dostatek černých žen.

Jak to dopadne s knihou slečny Skteeter, s hospodyněmi, které jí svěřily své příběhy i s bílými paničkami, o nichž je v knize řeč, to už si přečtěte sami.

Byť se jedná o společenský román, tedy žánr přisuzovaný většinou ženám, přečetl ho jedním dechem také můj manžel, vášnivý milovník military, napínavých thrillerů a fantasy příběhů.

Kniha Kathryn Stocketové s příznačným názvem Černobílý svět vás totiž vtáhne do děje hned, jakmile začnete číst. Autorka sama vyrůstala v bílé rodině s černou hospodyní. V dospělosti ji mrzelo, že se své chůvy nikdy nezeptala, jaké to je být černá v Mississippi a pracovat pro bílou rodinu. Proto také napsala tuto knihu, v níž se to snaží pochopit.

K mému údivu se jedná o autorčinu prvotinu. Myslím, že si tak svou literární laťku nastavila hodně vysoko.

Autorkou recenze je Lenka Mynaříková

 

Přidat komentář

Děj se odehrává v 60. letech minulého století, kdy byly (dnešní terminologií řečeno) projevy rasismu běžnou součástí života a nikdo se nepozastavil třeba nad tím, že černoši nesmí navštěvovat knihovnu pro bílé, či že je nemyslitelné, aby byl černoch ošetřen v nemocnici pro bílé, byť by šlo o život.

Inteligentní Skeeter se rozhodne sepsat knihu, která by se skládala z příběhů vyprávěných černými hospodyněmi a ukázala v plném světle jednání "bílých paniček" se služebnictvem. Tyto dámy z takzvaně lepší společnosti na jedné straně pořádají charitativní akce, kdy výtěžek jde na "ubohé hladovějící africké děti" a na druhé straně dávají černochům ve svém okolí najevo pohrdánía přezíravost.

Každá s žen má své trápení, Skeeter se potýká s dominantní matkou, která by ji ráda dotlačila do vdavek, (samozřejmě na patřičné úrovni), navíc ji trápí i to, že černá hospodyně Constantine, která ji vychovala, zmizela a ona neví proč, ani kam, Aibileen přišla tragicky o syna a Minny trpí ve svazku s násilnickým manželem.

Vznik knihy provází mnoho těžkostí - hospodyně se obávají prozrazení a následné pomsty, není ani jasné, zda vůbec knihunakladatelství vydá.. .

Nejsmutnější z mého pohledu je ta skutečnost, že dokud byly malé děti vychovávány hospodyněmi, milovaly je, ale jejich vlastní rodiče jim vlastním příkladem a vštěpováním vlastních názorů natolik křiví charakter, až se děti postupně stanou tím, čím jsou jejich rodiče - konvencemi svázanými pokrytci.

Prudérní společnost je pohoršena knihou, odhalující v plné nahotě ubohost povýšeného chování a pohrdání, neodůvodněného ničím jiným, než přežitými zvyky z otrokářských dob. Dovolím si malou vsuvku - otroctví je vůbec temnou skvrnou novodobých dějin.

Ačkoli je kniha autorčinou prvotinou, stala se po svém vydání ihned bestsellerem. Knihu mohu jen doporučit, jedná se skutečně o výjimečnou knihu, mistrně napsanou. Spisovatelka svým románem projevuje úctu tisícům hospodyň a snad i maličko splácí dluh, který má bílá rasa vůči všem ponižovaným a zotročeným.


Autorkou recenze je Iveta Filanderová

Přidat komentář