Záblesk světla

Zbankrotovaný Jones Riddell se vrací po letech dočasně zpátky do sídla své rodiny, aby se zamyslel nad manželstvím, které uvadá a pomalu se rozpadá. S ním přijíždí i jeho syn Trevor, který se poprvé setkává s příbuznými otce – s dědou Samuelem, jehož paměť má jisté mezery, a tetičkou Prostě Serenou, která se chová ke všem jako Jekyll a Hyde. Najde zde bratr Jones odpovědi, které hledá? Co skrývá tajemné sídlo? A kdo tančí po nocích v sále?

Staré domy jsou skvělým místem, kam zasadit děj jakýkoliv knih. Skrývají totiž v sobě magická tajemství a příběhy lidí, kteří v nich žili. Takže toho dobře využil i Garth Stein, který skvěle propojil lokaci u Pugetovo zálivu u Seattlu s několika postavami, jež spojuje rodinná krev i dřevo ze stromů v okolí. Od začátku jsem si proto zamiloval tetičku, která byla každou chvíli nevyzpytatelná, a nevěděl jsem, co v daném momentu učiní, a nemluvě o dědovi, který to má v hlavě pomatené.

Škoda jen, že se autorovi nepodařilo využít ještě více domu a lesa jako takového, protože jej moc neprozkoumáte, i když se Trevor snaží, jak jen může. Oproti tomu hledání historie rodu pomocí dopisů, deníků a duchů je bombastické. Také to propojení lidí a přírody, ke které by se mělo nakonec vše vrátit, prostě boží ;).

*

 „Přirozenost člověka pochází zevnitř jeho duše, ne z vnějšku. Ohavné je odvracet se od vlastních instinktů kvůli tuhým zákonům, které sepsali jiní lidé. Když se budeš snažit hrát roli, která neodpovídá tvé duši, zlomí tě to.“

*

Kniha s fantasy tématikou, která by si spíše zasloužila filmová plátna, kde by možná lépe vynikla než v této podobě. Přesto jsou tam chvílemi hluboké myšlenky, které za to stojí, abyste knihu vzali do ruky a pokusili se ji přečíst až do konce. Třeba i ten konec vás překvapí tak jako mě.

Autor recenze: Josef Němec

Záblesk světla