Mariina závěť

Vyprávění Ježíšovy matky Marie je zcela prosté jakékoliv božskosti, čehokoliv nadpřirozeného. Je to zcela otevřená, a hlavně lidská zpověď matky, která musela přihlížet krutému konci svého syna. Nyní, na konci své životní pouti, kdy už jen čeká na smrt (Možná nepotřebuji ani snít, ani odpočívat. Možná moje oči vědí, že se brzy zavřou navždy), vzpomíná na svého syna, na jeho úděl a podivné pomatení, kdy vnuknul okolí pocit, že je synem Božím. Pod dozorem dvou jeho přívrženců, kteří se o ni v poslední dny starají a chrání ji, ale především dohlížejí, aby říkala jen ty správné vzpomínky, nám Marie nabízí až intimní pohled na podivné cesty svého jediného syna, který „shromáždil kolem sebe skupinu ztracených případů“.

Tóibin jejím pohledem určitě minimálně překvapuje, ale z jeho textu nijak není cítit nic pohrdavého, či kacířského. V Mariiných vzpomínkách prostě předkládá jiný pohled člověka, který sice trpí krutostí vykonanou na synovy, ale i kriticky pohlíží na jeho činy a celý ten „dav podoben karnevalu, v brázdě za nímž se táhnou všichni nespokojenci a napůl šílení proroci…“ Nepřehlédnutelná je i ta stále se podbízející předtucha Marie, že vše bylo vlastně jedno velké spiknutí, řízené nějakou vyšší mocí, ale zcela jistě lidskou.

Kniha není příběh popírající či konfrontující samotného Boha či křesťanskou víru (jako např. skvělý román Kain od Saramaga), ale pozoruhodná zpověď matky, která vše ztratila, která je pohoršená svým nesmyslným postavením neposkvrněné bohorodičky, ale která už ztratila sílu a potřebu jít proti čemukoliv, protože o všem už bylo rozhodnuto.

Mariina závěť je krátký román psaný vytříbeným jazykem a stylem, jenž se zcela zaslouženě dostal do užšího finále o prestižní Man Booker Price.

V překladu Richarda Podaného vydala Mladá fronta, 2015.

Autorem recenze je Bohdan BoboKing Volejníček

Přidat komentář