Ostrov lhářů

Sinclairovi hmotnou nouzí netrpí. A vlastně se obecně mají výborně. Teď právě odjíždějí, tak jako každé léto, na svůj soukromý ostrov kousek od Manhattanu. Sourozenci, sestřenice a bratranci, jedna velká hromada rozesmátých dětí a na to všechno dohlíží dědeček.

Nevíte, co si myslet. Ze začátku všechno vypadá docela idylicky. Na druhé straně, něco visí ve vzduchu. Vyčkáváte a zatím si poslechnete příběhy jednotlivých postav.

Dědeček přirazí člunem k molu a přiváže ho.
„Chybí ti někdy babička?“ zeptám se ho cestou k Novému Clairmontu. „Protože mně chybí často. Vůbec o ní nemluvíme.“
„Spolu s ní umřela i část mě,“ odpoví. „Ta nejlepší.“
„Myslíš?“
„Víc k tomu nemám co říct.“

A především se seznámíte s Johnnym, Mirrene a Gatem. A Cadence, ale tu už znáte. To ona vám o tom všem vypráví.

Ostrov je malým rájem, je neskutečně krásné trávit tady každý rok několik týdnů. Můžete si vyběhnout na některou z malých pláží, hrát tenis, vylézt na střechu a pozorovat širé moře všude kolem, nebo si zajít do dědečkova domu pro nějaké pamlsky.

Co se na tom může pokazit? Milion věcí. Mámy jsou nervózní a tak trochu se asi začínají hádat o majetek. Cadence je zamilovaná a Gat má nejspíš doma v New Yorku holku. A to je jenom začátek…

Dvě stě stran budete hledat vodítko. I kdybyste nechtěli, prostě vám to nedá. V každé větě budete slídit po nějakém náznaku, co že se tedy vlastně stane. Pokud na to přijdete, máte můj obdiv. Já jsem neměla tušení do poslední chvíle a taky jsem rozhodně nečekala, že se rozuzlení dočkám dřív než na posledních stranách, takže mě to dokonale sejmulo.

Nebudu dál plácat, stejně nemůžu prozradit moc. Jenom to podstatné – tahle kniha rozhodně stojí za přečtení. Pokud se vám někdo snaží namluvit něco jiného – je lhář… ;-)

Autorka recenze: Kamila Poláková

* * * * *

Ostrov lhářů