Bludná sdělení

To momentálně detektiv konstábl Simon Waterhouse netuší. Ani vlastně moc nemůže. Neznal osobně novináře Damona Blundyho, kterému žádné téma nebylo svaté a jehož manželka tvrdí, že nebyl ve vztahu k ní naprosto upřímný. Přitom tajemství u nich bylo vždycky tabu. Co tedy mohl tajit? Opravdu ji mohl mít jako zástěrku k něčemu jinému?

A pak je tu běžná rodinka, která řeší jiné problémy. Matka Nicki chce opustit Londýn z ryze sobeckého důvodu a nedokáže ho pojmenovat pravým jménem. Lže, a to možná díky internetovému seznámení s tajemným Gavinem. Jen on ji dokázal se vším pomoct a osvobodit od lži. Mohl být právě on i Král Edward?

Může za smrtí novináře být seznamka s inzerátem – Hledám ženu s tajemstvím? Proč měl pro manželku známé heslo ke svému počítači Riddy111111? S kým měl schůzku 11. listopadu 2011 v 11 hodin a 11 minut? Kdo si tu s námi zahrává?

*

Zamyslete se, jak těžké, a přitom neúčinné by bylo stanout před veřejností a říci: „Udělal jsem něco neodpustitelného, co by provedl jenom lump, a přece nejsem lump a vy mi musíte odpustit.“Zní to jako paradox, že? Inu, musíme se s ním smířit, pokud máme jako druh dosáhnout pokroku, protože všichni děláme špatné věci, které dělají jen špatní lidé, stejně jako dobré, které dělají jen dobří lidé, proto nesmíme stavět jednoho proti druhému. Přejeme-li si lepší omluvy, potřebujeme víc odpouštět – tak prosté to je.

…

Simon chápal, co má Paula na mysli. Znělo to věrohodně, a proto se mu to nelíbilo. Stavělo to na hlavu jeho teorii, že jedině milenci nebo perspektivní milenci by se domluvili na schůzce v takový čas.
„Damona bavilo, když mě nutil chovat se tak směšným způsobem. Neměla jsem tam chodit – měla jsem mu říct, ať si to strčí někam a píše si, co chce. To je běžná definice šílenství, ne? Udělat přesně to samé a očekávat, že to přinese jiný výsledek. Řekl mi, že pokud přijdu deset minut po jedenácté, nebo dvanáct minut po jedenácté, tak on se zvedne a odejde. Jestli s ním chci mluvit, musím přijít přesně včas. Prostě absurdní!“ Paula pocuchala Fergusovi vlasy. „Kdybych tak byla potkala Ferguse dřív! Ty bys mě nenechal živit ego Damona Blundyho, viď miláčku?“

*

Ve světě ale i u nás je autorka Bludného sdělení známa především jejím nejnovějším počinem, který oživil postavu Agathy Christie – Hercule Poirota – pod názvem Vraždy s monogramem (září 2014). Osobně mě tento příběh s jejími vlastními hrdiny chytl a potěšil více ;), i když konec zase nebyl tolik překvapivý. Počteníčko k vodě to však zajisté je.

Autor recenze: Josef Němec

Britská spisovatelka Sophie Hannah je u nás prozatím známa díky knize Vraždy s monogramem, která vyšla na podzim loňského roku, a v níž vzkřísila postavu slavného detektiva Hercula Poirota z pera královny detektivky Agathy Christie. Nyní konečně vyšel v českém překladu i román z její „tradiční“ tvorby. S přihlédnutím k ději a zápletce nese velmi příznačný název Bludná sdělení.

I když přebal uvádí, že jde o „psychothriller“, mnohem blíže má kniha spíše k tradiční detektivce či psychologickému románu. Věnuje se v podstatě velmi aktuálním tématům – internetovým seznamkám, bulvárnímu zpravodajství a všudypřítomným lžím a hrám na pravdu. V hlubší lidské rovině pak značně přesvědčivě demonstruje to, co člověku přináší dnes tolik častá internetová přátelství, která vznikají náhodně mezi cizími lidmi a mnohdy sílí s každým odeslaným mailem či zprávou. Pravděpodobně zná z vlastní zkušenosti většina z nás, jak občas bývá lehké najít shodnou notu s někým naprosto neznámým. Otázkou ale zůstává, zda ten na druhé straně je skutečně tím, za koho se vydává…

Něco podobného má za sebou v knize Bludná sdělení i manželka a dvojnásobná matka Nicki Clementsová. Jak moc zajímavá a zvláštní její internetová vztahová historie je, se čtenář dozvídá po etapách. Samotný příběh ale začíná v momentě, kdy při ranní cestě autem uvízne Nicki v dopravní zácpě a spatří obličej policisty, který zastavuje všechny vozy v ulici, jehož už nikdy nechtěla potkat. Nicki zpanikaří, otočí auto do protisměru a ujede. Proč? I na tuto otázku dostane čtenář odpověď v průběhu děje.

Nicki ovšem neví, že důvodem přítomnosti policie je vražda, která se v oné ulici odehrála, a jejíž obětí se stal známý kontroverzní novinář Damon Blundy. Ten si svými články nadělal velkou řadu nepřátel a vrah ho odklidil z cesty velmi netradičním způsobem. Blundyho zabil nožem, k němuž si přinesl na místo činu i brousek… Přesto nebyla prolita jediná kapka krve! Na stěně poté nechal policii červenou barvou napsaný vzkaz:

„Není o nic míň mrtvý“

Než co? Než kdo? Jak s tím souvisí Nicki? Co je pravda, a co lež? Otázek mnoho, odpovědí málo.

Sophie Hannah mlží na více frontách, proto po celý děj přicházejí nejrůznější malá či větší odhalení. Navíc běžný text zpestřují často i pasáže s emaily, Blundyho novinovými články či flashbacky. Jednotlivé linky se splétají a propojují dohromady. Celkové tempo příběhu je poklidné, Hannah věnuje velký prostor svým postavám a jejich vnitřnímu „světu“.

Její styl je velmi osobitý – dlouhá souvětí, skryté významy, vrtání do hloubky, občas i kousavý humor. Silnou složkou jsou rovněž dialogy a zmíněná hloubka prokreslení psychologie postav a jejich motivů. V příběhu neteče krev, nedochází k žádným adrenalinovým akčním situacím, chování poněkud potrhlé Nicki občas připomíná komedii, ale přesto po celou dobu prostupuje dějem silná atmosféra napětí a očekávání.

Bludná sdělení jsou po všech stránkách podařenou detektivkou. Kdo má rád mnohovrstevnaté a přesvědčivé příběhy, rozhodně si přijde na své.

Autorka recenze: Eva Šamánková