Do tmy

Ocenění Kniha roku, které včera v anketě Magnesia Litera získala spisovatelka Daniela Hodrová, má tentokrát rozměry monumentu. A ten by měl teoreticky zastínit i cenu za prózu, na niž byla Hodrová za knihu Točité věty letos nominována. Nakonec však prozaickou Literu získal románový debut Do tmy o dvě generace mladší Anny Bolavé, autorky zatím takřka bez minulosti a publikující pod pseudonymem. Přitom před legendou devětašedesátileté Hodrové má vše ostatní ustoupit a vytvořit špalír. Hodrová dlouhodobě požívá vysokého respektu, je držitelkou Ceny Franze Kafky i Státní ceny za literaturu. V 90. letech, kdy vycházela jedna její prozaická i literárněteoretická kniha za druhou, patřila k osobnostem, jež spoluurčovaly „Zeitgeist“ této osvobozené dekády.
Přesto její Točité věty při hlasování pěti porotců „porazil“ nenápadný jihočeský román Anny Bolavé o sběratelce bylin – jedněmi zpochybňovaný a druhými s výhradami přijatý. Román nejen ke čtení, ale rovněž k vyhraněné diskusi. I to je hodnota.

Teprve širší grémium – letos 112 hlasujících z literární branže, mezi nimiž jsou spisovatelé, překladatelé, teoretici, knihkupci či knihovníci – přidělilo Točitým větám titul Kniha roku. „Hodrové vítězství je celkem přesvědčivé,“ říká k počtu hlasů, které Točité věty získaly, pořadatel cen Pavel Mandys. Přesné číslo ale nesděluje.
Světlo tak letos dopadlo v podstatě rovným dílem na dvě rozdílné prózy, protože světlo je spravedlivé. Ale o to pořadatelům Magnesie Litery jde: na knižním trhu záměrně vyzdvihnout především českou prózu jako takovou. Magnesia Litera to činí od začátku tohoto desetiletí, kdy změnila pravidla a zavedla šest nominací prozaických titulů – na rozdíl od tří nominací v ostatních kategoriích.

Nejspíš ještě nikdy dřív nemělo vítězství próz v Magnesii Liteře takový literární fundament. Hodrová i Bolavá jsou kromě jiného bohemistky, literaturu nejen píší, ale také „třídí“. Do jejich vlastního psaní proniká zkušenost nejen životní, ale rovněž odborná. U starší Daniely Hodrové masivně.
Její zásoba informací a souvislostí je jako během dlouhé zimy navršená tlustá vrstva sněhu. Po ní s brilantní lehkostí kloužou lyže autorčiných vět, nebo se jejich hrany při kličkách zařezávají do různých vrstev starých povrchů. A někdy narazí až na hlínu samotného svahu.
Hodrová v Točitých větách napsala „zpověď, dokument“, jak říká, vlastně vzpomínkovou prózu, v níž nakonec životní fakta a zmiňované osoby nejsou prvotním účelem knihy, ale především prostředkem na cestě k nekompromisní poetice. K až blouznivému toku slov, v němž se časové etapy lidského života prolínají a kde se různé drobné motivy jak plavec co chvíli noří pod hladinu a pak zase vyplouvají. „Čas se v mých větách vrací do sebe,“ píše Hodrová. Její mnohdy nekonečné věty by se daly členit do veršů. „Slovo po slovu touží, věta k větě se vine, věty slov jsou obětováním nepoznanou věštbou, mezi slovy věta, větvit se, věštit,“ vrství slova Hodrová a jako by tím pojmenovávala tvůrčí metodu, která její knihu až hudebně rozeznívá.

Do tmy

Zato psaní Anny Bolavé je úsporné, věty krátké, účelně za sebou sázené skoro jako v rychlé detektivce. Brzdící jsou však dlouhé, někdy s obtížemi překonatelné popisy sběru bylin – a tak čtenář, aby se dočkal odměny z nakonec dobře napsané knihy, musí ve stylu „vyděržaj, pijaněr“ přežít už hned několik desítek úvodních stran.
S popisem bylin a líčením jejich sběru se Bolavá téměř mazlí. Působí to ale spíš jako antiteze k proslulé „botanické“ sbírce Jakuba Demla Moji přátelé, jakémusi vrcholnému poetickému klíči k určování rostlin.
Bolavá je však schopna vytvořit atmosféru záhadného napětí. Vyplývá z toho, jak spisovatelčina „bolavá“ hrdinka středního věku, osamocená „divá Bára“ stižená nepojmenovanou nemocí, pomalu sesychá, od nohou k zádům modrá, zvrací, blouzní a skoro se rozpadá, až ve finále myticky splyne (snad?) se svými nasušenými bylinami.

Hodrová se čte pro sílu okamžiku, Bolavá s nutkáním „jak to dopadne“. To je podobné jako napětí před udílením Liter. A pak přijde ten okamžik…


VÍTĚZOVÉ MAGNESIE LITERY ZA ROK 2015

Kniha roku
Daniela Hodrová: Točité věty (vydalo nakladatelství Malvern)

Litera za prózu
Anna Bolavá: Do tmy (Odeon)


Litera za poezii
Ladislav Zedník: Město jeden kámen (Dauphin)

Kniha pro děti a mládež
Robin Král: Vynálezárium (Běžiliška)

Literatura faktu
Milena Lenderová, Martina Halířová, Tomáš Jiránek: Vše pro dítě! Válečné dětství 1914–1918 (Paseka)

Kosmas cena čtenářů
Aňa Geislerová: P. S. (Ikar), hlasovalo 5912 čtenářů


Překladová kniha
Joanna Batorová: Pískový vrch (z polštiny přeložila Iveta Mikešová, Paseka)

Dilia Litera pro objev roku
Blanka Jedličková: Ženy na rozcestí (Academia)

P.S.

Nakladatelský čin
Barbora Baronová: Dita Pepe: Intimita (Wo-men)

Intimita

524 Kč

Zdroj: 6.4.2016 Hospodářské noviny  Ivan Hartman

Anna se sice oficiálně živí překládáním cizojazyčných textů, její skutečnou a jedinou vášní jsou ovšem bylinky. Kvůli jejich sbírání a sušení zanedbává práci, o nějakém osobním životě nemůže být řeč. Dřív měla manžela, práci i zdraví. Teď nemá nic.

Sběr léčivých bylin má na člověka zhoubný vliv.

Annin život se smrskl na rutinní výlety do míst, kde rostou léčivé bylinky, a na jejich následné sušení. A vše se točí kolem úterků. Každé úterý totiž Anna vezme kolo, za něj zapřáhne kárku a jede do města odevzdat do výkupny pytle nasbíraných bylin.

Lipový květ, pampelišku, hluchavku… Podle váhy potom dostane peníze. Jednou dostala dokonce 560 korun! Jen si to představte.

Zdá se vám to k smíchu? Nutno podotknout, že Anna toho k životu moc nepotřebuje. Kolo má staré, leč pojízdné, střechu nad hlavou zdědila (a má tudíž i kde sušit nasbírané bylinky) a moc toho nesní.

„Vy jste nevypadala dobře už minule. Jste hrozně hubená…“
„Nemám na jídlo čas, je červen,“ pokrčím rameny a ona se mi vzápětí vysměje. Co tak důležitého asi dělám, že se ani nenajím?
„Ztracíte se před očima. Musíte něco jíst.“
„Nemůžu. Špatně se mi polyká.“

Jediné, na co Anna potřebuje peníze, jsou léky. Ty jí po hrstech, jinak by se ze všeho zbláznila. Často mívá pocity, že jí pukne hlava, dennodenně jí je na zvracení a aby toho nebylo málo, nedávno ještě přišla k hluboké ráně na ruce, která se ne a ne zahojit (ani třezalka nepomohla!).

Její sestra Marcela, která bydlí v domě vedle, si stěžuje, že Anna přesypává pytle s bylinkami i v noci a ruší tak celou ulici. Anna ovšem v noci spí. Co způsobuje ty divné zvuky?

„Přes den nic a v noci tohle. Vždyť to je narušování nočního klidu! Hele, já nevím, cos tam dělala, ale bylo to hrozný. Vždyť tohle jsi nikdy nedělala. Nebo dělala?“

Jako by toho nebylo málo, vyčerpaná a upocená Anna v červnovém vedru začne mít pocit, že ji někdo sleduje. Už takhle má panický strach z hadů. Strach z lidí měla vždycky trochu taky, ale teď je větší – a roste. Cítí, že se blíží něco velkého.

Zatočí se mi hlava. Nenávidím ho.
„Prosím. Je konec,“ zašeptá a z nosu se mu spustí nový příval. Proč jsem sem chodila! Nedá se tu dýchat a dusíme se. Zavřu oči a už to chci mít za sebou.
„Máš modré nohy,“ ozve se naposledy jeho nepříjemný hlas. „Od těch to začíná… No tak, otevři už tu tašku, vím, že je nosíš s sebou…“ Chce mě vyprovokovat a daří se to. Jsem snadná oběť, vybral si správně. Kolik toho o mé nemoci ví?

Do tmy

Mischling

MISCHLING

„Tahle kniha letos nesmí chybět na žádném seznamu přání, je to nádherně napsaný román, který popisuje drsný svět očima dvanáctiletých dětí. A navíc to je pátá nejlepší kniha roku podle Amazonu!“

Únava materiálu

ÚNAVA MATERIÁLU

„Nový Šindelka letos pod stromečkem taky nesmí chybět. Únava materiálu je první román o uprchlické krizi – nejen v Česku, ale dost možná úplně první v celé Evropě!“

Jasno lepo podstín zhyna

JASNO LEPO PODSTÍN ZHYNA

„Tohle je krásný poetický román, který se hodí k volným svátečním dnům. Vystupuje tady moc zajímavá postava takového outsidera, podivína, který vypráví svůj život zatoulanému psovi.“

Do tmy

DO TMY

„Do tmy už je sice trochu starší kniha, ale spousta lidí ji určitě ještě nečetla, takže doporučuji. Je to nečekané téma, které autorka výborně napsala. Navíc na příští rok od Anny Bolavé chystáme novou knihu, tak i když jste tuhle knihu třeba už četli, neuškodí si ji připomenout!“

Vánoční tipy z Jindřicha Jůzla vymámil Radek Blažek