Muž bez psa

O jedné naprosto nevydařené rodinné sešlosti a jejích následcích vypráví nejnovější česky vydaný román švédského spisovatele Håkana Nessera s názvem Muž bez psa. Ten je zároveň i prvním kriminálním případem série se sympatickým komisařem Gunnarem Barbarottim. Doposud u nás vycházely pouze knihy z druhé Nesserovy řady s komisařem Van Veeterenem (Síť, Čtvrtá oběť, Hlavolam a Žena s mateřským znaménkem).

Hlavními hrdiny románu Muž bez psa jsou členové rodiny Hermanssonovy, kteří se sjíždějí uprostřed prosince, aby společně oslavili dvě výročí. Během setkání ale dojde k záhadným událostem. V noci před oslavou odejde na procházku syn Robert, „černá ovce“ rodiny, a už se nevrátí. Během následující noci pak zmizí i Robertův synovec Henrik. Po obou se slehne zem. Co se s nimi stalo?

Bylo už pět minut po jedné, když došel na náměstí. To je krása, pomyslel si. V téhle díře není v tuhle dobu venku ani živáček. Před nikým nemusím uhýbat pohledem, samota nočního poutníka… a tak dále. Přesto se ho zmocnil plíživý, dobře známý pocit, když se zastavil před setmělým vchodem kina Royal a rozhlédl se. Mokrá dusivá deka. Tenhle kout všehomíra mu byl prvních dvacet let středobodem života, kdo by se divil, že se to na něm podepsalo. Kdo by se divil, že se všechno posralo. Uvědomoval si, že to smrdí na sto honů sebelítostí. Samozřejmě. Vinit prostředí svého dětství z vnitřní pustoty v dospělosti, to dělají duševní ztroskotanci vždycky, to není žádná novinka. Každý se někde narodil. A každý se musí naučit postavit se na nohy. Spočítal si, že nebyl doma už rok a půl, a zároveň ho zarazilo, proč tomu ještě říká „doma“.

Nastíněná detektivní zápletka sice hýbe dějem, ale ve skutečnosti je v knize její rozkrývání a řešení spíše okrajovou záležitostí. Nesser se nevyžívá v žádném kombinování a spletitosti. Naopak tím nejdůležitějším, čemu se věnuje a dává důraz, jsou postavy – nastiňuje jejich rozdílné charaktery, myšlenkové pochody, životní hodnoty a později rovněž důsledky tragédie na všechny zúčastněné. Každý čin má své následky, akce plodí reakci – a právě v tomto duchu se do toho autor pouští s velkou vervou.

První třetina knihy je čistý průnik do vzájemných vztahů postav. A nutno dodat, že ty rozhodně stojí za to! Komisař Barbarotti vstupuje na scénu výrazně později oproti jiným románovým kolegům, a to konkrétně na straně 173, kdy se rozbíhá policejní pátrání. Pravdou ovšem je, že i kdyby se v ději neobjevil vůbec, románu by to neubralo nic z jeho vysokých kvalit. Nesser je natolik silný, přesvědčivý a tajuplný vypravěč v psychologické lince, že tu detektivní používá spíše jako ozdobu.

Příběh je napínavý, chytrý, působící zcela reálně. Hluboká sonda do duší a hlav postav umocňuje ponurou atmosféru, a přesto i tady se najdou chvíle, kdy dokáže Nesser s úspěchem uplatnit svůj talent pro břitký humor. Jeho styl vyniká úsporností, výraznou osobitostí, i naprostým oproštěním se od nejrůznějších nesmyslných kudrlin či zbytečných popisů čehokoliv.

„Já vím, že nechápeš. Ale řeknu ti to takhle: Pravda je občas trochu přeceňovaný klenot.“
„To jsi četl kde… v Kačeru Donaldovi nebo v nějaké jiné literatuře, do které občas strčíš nos?“

Výborný psychologický román s detektivními prvky, který rozhodně stojí za přečtení.  Zbývá poslední věc:  Proč konkrétně název „Muž bez psa“? Neprozradím. I to je součást překvapení :)

Autorka recenze: Eva Šamánková

* * *

Muž bez psa