& synové

Mezinárodní bestseller, zvolený nejlepší knihou roku v mnoha amerických denících, recenzenty vynášený do nebes, čtenáři už o poznání méně - to je román amerického spisovatele Davida Gilberta s názvem & synové. U nás vyšel před časem v brněnském nakladatelství Moba.

Věřím v lásku na první pohled, abych tak mohl být spatřen.

Tento obsáhlý román vypráví příběh stárnoucího spisovatele A. N. Dyera a jeho nejbližších. Význačné místo tu zaujímá i rodina Toppingova, protože Andrew Dyer a Charles Topping byli již od útlého dětství nejlepší přátelé, a vydrželo jim to celý život. Nebo ne?

Byl jsem, kým jsem byl. Jsem, kým jsem.

Andrew Dyer, autor kultovního románu Ampersand, se už před mnoha lety stáhl z očí veřejnosti. A bohužel i své rodiny. Když jeho nejlepší přítel Charles zemře, začíná si Andrew uvědomovat, komu za svůj život ublížil, co měl udělat a neudělal, co měl říct a dosud neřekl. Proto krátce po pohřbu pozve své tři syny k sobě do New Yorku. Nejstaršího Richarda, který se snaží prosadit jako scénárista, prostředního Jamieho, jenž točí dokumentární filmy, a nejmladšího Andyho, jehož narození před sedmnácti lety rodinu rozbilo, a který se momentálně zamiloval a touží přijít o panictví…

„Chci, abys byl jiný,“ naléhal Andrew na Andyho, „jiný člověk, můj naprostý opak.“
„Tak s tím si nemusíš dělat starosti.“
„Ale musím.“
„Věř mi, ani trochu se ti nepodobám.“
„To je ten problém. Podobáš se mi úplně ve všem.“

Rodinnému setkání sekunduje i Phillip Topping, syn zemřelého rodinného přítele Charlese. Phillip na sebe bere i tu nejdůležitější úlohu - roli vypravěče. Na první pohled banalita, na pohled druhý zvláštnost, protože jeho informace jdou do všech podrobností, včetně nejniternějších myšlenek zúčastněných a detailů situací, jichž se v žádném případě on sám neúčastnil. K celému opodstatnění ale Gilbert čtenáře postupně navede.

Bereme, co vidíme. Nebo co nevidíme. Nenáviděl jsem je, a přesto jsem je miloval, protože jsem věděl, že mě znají skrz naskrz.

Jaký průběh rodinné setkání bude mít, a jak život všech Dyerů ovlivní? Na více jak 500 stránkách se skrývají odpovědi. Někdy značně překvapivé! Jejich věrohodnost je samozřejmě úzce spojena s naším zmíněným vypravěčem. Hodnotit tuto knihu je ale velmi těžký úkol. Zjednodušeně řečeno - je do posledního detailu tak dokonale propracovaná, až je pro běžného čtenáře téměř nestravitelná. Jádro zajímavého rodinného příběhu je obaleno tunami doprovodné vaty, která nutí následovat autora na nejrůznější odbočky, vyslechnout desítky popisů, metafor, vnitřních rozhovorů, literárních vsuvek, či esejí, a ještě se u toho všeho pokusit neztratit a čist mezi řádky.

Každým dnem jsem přesvědčený víc a víc, že můžeme čas využít akorát k tomu, abychom měřili délku svého stínu, a ačkoli se na naše vzpomínky díváme jako na slunce, jsou přinejlepším pouhou pochodní.

David Gilbert disponuje nesmírně bohatým slovníkem, neustále mění formy vyprávění a celková kompozice dělá z románu zajímavý a originální počin. Otázkou ale je, zda toho všeho není na jednu knihu až příliš. Posuďte sami!

Autorka recenze: Eva Šamánková

Na sklonku života člověk nad sebou velmi přemýšlí a snaží se vyhodnotit, co udělal dobře a na co naopak pyšný není. Spisovatel A. N. Dyer už dávno není tím, kým býval. Úspěch jeho knihy Ampersand vyhasíná, ač je stále žádaný a zvaný, on ale na nic nereaguje.

Nedokáže napsat něco kloudného a vlastně ho psát již ani nebaví. A mohlo ho to někdy vůbec něčím naplňovat? Když zemře jeho přítel Charles Henry Topping, uvědomí si, že brzy bude nejspíš na řadě i on. Jenže předtím si musí vyjasnit své vztahy se svými syny.

Andrew, Richard a Philip se vrací nazpět domů. Všichni jej ale tak neberou, neboť s otcem mají někteří nevyřízené účty a nevyjasněné kostlivce, jež je rozdělily. Co všechno musí ještě vyjít na povrch? A kdo s kým skoncuje? Uleví se přítomným?

*

„…Mohli byste mě žalovat ze zanedbání péče. Jsem jako skalpel v rukou nedbalého lékaře. Ale abych byl upřímný, u Andyho jsem se už snažil víc, snažil jsem se mu říct věci, které jsem měl říct už vám dvěma. Ale víte co? Myslím, že to všechno jenom zhoršilo. Vážně. Myslím, že jsem vám prokázal ohromnou laskavost, když jste mě neměli poblíž. Jako kluk jsem byl úplně jiný. Nebo mi to tak aspoň přijde. Musel jsem být jiný, předtím než mě polapilo psaní. Lezl jsem po stromech. Dokázal jsem po nich lézt jako opice. Miloval jsem výšky, ty výhledy otevírající se mezi větvemi, za kterými jsem se mohl ukrýt. A kromě toho jsem dokázal strávit celý den v moři, čím rozbouřenější bylo, tím lépe, a jen jsem tak klouzal po vlnách a oddával se bodysurfingu. To je teda slovo, co? Bodysurfing. Ale pak se všechno změnilo…

…

„…Ovšem když je člověk mladý, zapomíná tak snadno – když je člověk starý, taky zapomíná snadno, ale z naprosto odlišných důvodů. Dveře stáří i mládí na vás tlačí oboje najednou a ta plocha uprostřed, na které stojíte, se neustále zmenšuje. Občas člověk dosáhne kratičkého momentu vyváženosti, během něhož se jeho představa budoucnosti zdánlivě protne s vědomím minulosti. Ale to už odbíhám od tématu. Nebo jsem myšlenkami až příliš napřed. Sakra, nenapadá mě to správné slovo.
Ironií však, hoši, zůstává fakt, že mě psaní nikdy moc nebavilo…“

*

Dlouho jsem oddaloval knihu, která měla dobrou anotaci, ale velmi robustní obsah s písmem pro mravence. A byla to chyba, nechat ji čekat takovou dobu! Skvěle jsem se totiž ztotožnil s postavami a především s hlavním, stárnoucím spisovatelem, který žil svůj život tak nějak na oko. Výborný nápad a provedení nemělo chybu.

Autor recenze: Josef Němec