Jiskra života

Jiskra života je příběhem z druhé světové války, odehrávající se v nacistickém Německu na jaře roku 1945. Je zasazen do prostředí pracovního tábora Mellern...

Říkalo se jim malý tábor. Byli v něm vězňové, kteří zeslábli natolik, že nemohli pracovat. Čekali tam na smrt. Skoro všichni rychle umírali; ale noví přicházeli dřív, než staří ještě stačili zemřít, a tak byly baráky přeplněné. Umírající leželi často jeden přes druhého i na chodbách nebo dodělávali prostě venku před baráky. V Mellernu nebyly plynové komory. Na to byl velitel obzvlášť hrdý. S oblibou prohlašoval, že v Mellernu se umírá přirozenou smrtí.

... není to, věru, příjemné čtení. Dílo pana Remarque samozřejmě znám, a tak s každou novou knihou přibližně vím, co čekat. Jeho styl je totiž naprosto specifický. Přesto mě vždycky překvapí. V Jiskře života to byla syrová autentičnost a naturalistická deskripce, která mi mnohdy zakázala číst dál - až tak silně na mě příběh častokrát zapůsobil.

Číslo 509

509 má v táboře už přirozenou autoritu. Dobou věznění mu téměř žádný z jiných vězňů nemůže konkurovat. Je to zázrak, že přežil tak dlouho, všechna ta utrpení, mučení a ponižování, až do okamžiku, kdy je za městem slyšet dunění děl Američanů. Píše se rok 1945, válka se chýlí ke konci, ale v táboře se stále bezostyšně vraždí pod vlajkou hákového kříže. Jediné skutečné hodnoty jsou pro 509 jídlo a život. Dvanáct let v táboře zapříčinilo, že už ani netuší, co je to svoboda.

"Nezapomeňte na to. Nikdy! Nikdy!"

Jiskra života, kniha o totální devastaci lidství, je bezesporu jednou z nejpůsobivějších literárních děl, zachycujících zvěrstva druhé světové války. Měla by být povinnou četbou. Proč? Aby lidé nikdy nezapomněli...

Zajímavým prvkem Jiskry života byl fakt, že se nedozvídáme takřka nic o hlavním hrdinovi, 509. Celou dobu vystupuje jako číslo a to, že se jeho jméno dozvídáme až v poslední třetině příběhu, působí zvláštně. Jako by právě tahle informace byla naprosto zásadní.

Kromě toho je právě tato kniha mnohem akčnější než většina děl E. M. Remargua. Příběh mě neustále udržoval v pozornosti a o napětí rozhodně nouze nebyla.

Dalším zajímavým elementem byl pohled z druhé strany, tedy možnost nahlédnout do myšlenek příslušníků SS. U jedné z hlavních postav, obersturmbannfűhrera Neubauera, jsou poměrně trefně vykresleny pohnutky mysli, odpor k Židům, oddanost německé říši i obavy o budoucnost, když na město dopadnou první americké bomby.

Jiskra života je velmi silný příběh, který se nečte příliš snadno (nikoli co do formální, nýbrž obsahové stránky). Vždyť jenom vyprávění velitele Neubauera o "humánním" zacházení s vězni je neskutečně šokující! Po přečtení jsem přemýšlela nad tím, komu bych knihu mohla doporučit a vím jistě, že VŠEM. Šílenost v myslích Němců, kteří se tehdy ocitli u moci, totiž vycházela z niterných myšlenek, které má občas každý z nás.

Autorkou recenze je Andrea Simoglu

Přidat komentář