Den trifidů

Docela málo na jednu z nejlépe hodnocených sci-fi knih - říkáte si? Věřte, že se jedná o klamný dojem. Trifidi totiž v knize Johna Wyndhama nehrají tu nejdůležitější roli. Přestože sci-fi v žádném případě nepatří mezi mé oblíbené žánry, Den Trifidů mě naprosto uchvátil.

"Když se probudíte v den, o kterém náhodou víte, že je to středa, a všechno kolem připomíná neděli, začnete tušit, že něco není v pořádku."

Už samotný začátek knihy je naprosto bravurní! Odehrává se v momentě, kdy se hlavní hrdina probouzí po operaci v nemocnici a nějak se mu nelíbí, co se děje kolem něj. Přesto, že se nachází v rušné části Londýna, všude slyší jen hrobové ticho - dokonce i z nemocničních chodeb není slyšet typický šramot a shon.

Obraz apokalypsy

Bill se tedy vydává ven z pokoje, aby zjistil, co se děje. Drtivá většina všech lidí oslepla poté, co pozorovala rej meteorů. Zdravý zrak si zachovala jen hrstka jedinců včetně jeho, která ten podivný rej náhodou neviděla. A to není všechno ... po světě chodí divné kytky, jejichž počet se neustále zvyšuje a lidská populace začíná bojovat o své přežití.

Katastrofa, která na Zemi nastala, není v knize až tak prioritní, jako psychologické důsledky nastalé apokalypsy. Lidem se honí hlavou množství otázek: proč se to stalo zrovna teď a tady? Stalo se to ještě někde jinde na Zemi? Pomůže nám někdo? A když ne, jak s tím máme sami bojovat?

Následně se lidé rozdělí na několik skupin usilujících o jediné, PŘEŽÍT.

Den trifidů je mimořádně originální příběh a kultovní kniha žánru sci-fi. Je protkána množstvím nových a nových zvratů, které vždy dokáží překvapit v tu pravou chvíli.

A konec? Nulový. Naprosto otevřený. Pár let po vydání Dne Trifidů napsal Simon Clark volné pokračování s názvem Noc Trifidů, nicméně úspěchu původního díla nedosáhl.

Díky ich-formě je příběh maximálně sugestivní a odtrhnout se od něj bude pro vás asi, stejně jak pro mě, mimořádně těžké.


Autorkou recenze je Andrea Štyndlová

Přidat komentář